je toho tolik, co mi dělá hrb na zádech

v týdnu mi přišly další dvě zamítavé reakce na moji žádost o práci, tak jsem už začala být taková lehce hysterická. a přitom mi všichni známí říkají, že to je běh na dlouhou trať. ale já nechci běhat žádnej maraton. nejsem žádnej běžec. prostě, ty jo, mám toho fakt dost. dnes jsem ráno přijela od badboye, na chvíli si lehla, zavřela oči a zdál se mi sen o hledání práce. probudila jsem se a byla jsem celá ubrečená. z úskalí do úskalí. myslela jsem si, jaké samé příjemné věci budu dělat po státnicích. jenže to neúspěšné hledání mi úplně bere chuť cokoliv dělat. chtěla jsem číst. odstranit veškeré resty, vidět spoustu filmů, seriály, vídat se s přáteli. ano, to poslední plním docela pečlivě. knihy postupně beru do ruky zase odkládám. odložila jsem nesnesitelnou lehkost bytí, zámek od kafky, jámu a kyvadlo od poea, irské povídky. teď začínám annu kareninu, tak se uvidí. no, začínám. začala jsem ji číst dnes v buse ze skalice domů, přečetla jsem pár stránek a teď tu na mě zase smutně pomrkává. z filmů jsem v podstatě taky nic neviděla. u všeho usnu. american pie 5-7, sexbomba od vedle a podobné haluze. usnula jsem i u cizince a the incredibles. nesleduju teď ani californication, ani criminal minds. nesleduju nic. dnes mi sis oznámila, že má 4. sérii HIMYM, měla jsem takový pocit, že já nědokoukala ani trojku. jenže koukám na jeden díl a robin nemá svůj hamburger. ha, takže to už jsem dál než u 4. série. začínám být taková unavená a apatická. o nějaké dovolené si můžu nechat jen zdát, nebyla jsem x let a předpokládám, že snad už příští rok bych se zase mohla někam vypravit a nadýchat se. xxx včera jsem se sbalila a jela k bb. před desátou jsme se vypravili do murphysu. ani jeden neměl náladu na bankomat, a tak jsme dali dohromady drobné, co jsme měli, činilo to zhruba stočtyřicet korun českých. na murphys, kde mají kozlíka za patnáct káčé a presso za dvacku, to bylo superjmění. hlasitá hudba, a přišel nás obeznámit jakýsi holohlavý týpek zcela přátelsky, že si můžeme pustit co chceme v jukeboxu, ale kdybychom si pustili, co chceme u nich v berounské hospodě, kam chodí jen on, jeho stejně plešatí a potetovaní kamarádi se stejným hudebním vkusem, pustili bychom si to tam pouze jednou. naštěstí nám jeho hudební vkus vyhovoval. badboy sice systems of a down úplně nemusí, ale nácek tam pustil i jinou parádu. chodil si před jukebox tancovat a tak a byl docela v pohodě. dorazil tam za náma michal. a kolem půlnoci jsme šli domů. šla jsem tím naším malým jměním zaplatit, když tu náhle u mě stál ten holohlavý týpek se slovy, že to jde na něj, mi rval účet. tak cajk. xxx nějak nejsem ve své kůži, těším se na zděndu a maca, až se vrátí z chorvatska, těším se na příští týden, že třeba už..., těším se na příští weekend, kdy budeme s přáteli u nás na chalupě grilovat. pořád se snažím přes to všechno být pozitivní, i když mi to příliš nejde. je toho tolik, co mě nějak sejří. téra