moje malá pražská symfónie

opět v praze. marod. zánět hlasivek. výsledek mého několikadenního snažení o to vnutit zákazníkům jednoho nejmenovaného operátora supertarif. už minulý týden jsem dorazila domů decentně zhuntovaná a o weekendu se přidala zvýšená teplota a bolest v krku (naomak hlasivky, už s tím mám zkušenost). nakazila jsem nečekaně rychle badboye, a to pouze svojí přítomností. a tak jsme v sobotu ani v neděli nepodnikli žádný vejlet, jak jsme měli v plánu, ale povalovali jsme se. v neděli jsme zašli s indiánkou na kafe, bb měl asi tak životní trému z toho, že se má setkat poprvé s mými padres, ale tak je to statečnej kluk a zvládl to, haha. // včera při vaření omáčko-guláše jsem musela být neustále nakloněna nad hrncem vařících se těstovin, abych se zbavila ucpaného nosu, páč mi nešla omáčka dochutit, nic jsem necítila, a bb spal tvrdým a spravedlivým spánkem. večer jsme spali ve čska, dorazil zděndík, a já měla rýmičku v takovém stádiu, že jsem necítila ani cigaretový kouř, který oba kolem vesele vyfukovali. usnula jsem při scary movie a stávala v zatranou půlpátou. ale tak těšila jsem se na spánek v buse. to bych ovšem nemohla ject z hk do prahy na stojáka. nejvíc pobouřená, unavená, nastydlá, nemocná a otrávená. těsně před prahou kolona. stihla jsem to do práce, ale láteřila jsem, to zase jo.

co se týče práce, dnes to byla mizérie. úplně kaput jsem byla. intonace nebyla žádná, jen monotonní hlas s občasným přehnaným otazníkem. od půl dvanácté se mi už chtělo skoro brečet, protože jsem nemohla ani mluvit. to je tak, když někomu hlasový poradce z čt loňský listopad řekne, že mám něco špatně s hlasem, a já si zajdu k lékaři až na konci prosince, kdy je pozdě a léčím se s tím až do začátku května. mám pak zakázáno provozovat zaměstnání, kde bych příliš hovořila. no a tak dělám operátorku, že jo. naštěstí mi nadřízená navrhla, že až do konce září můžu dělat na dohodu, tedy méně hodin, lepší provize a můžu si vyléčit v klidu hlasivky. takže zítra asi day off a místo toho hledání bydlení a jiné práce. možná taky kafe s andrewem dáme a tak. 

takže dnes den blbec, no. jedinou skutečnou a neřízenou radost mám z toho, že bb končí na slunečních elektrárnách a od zítřka má novou, zajímavější práci. čímž padá nápad, že by se po novém roce přestěhoval za mnou do prahy. a tak tomu tady dám rok šanci. musím si konečně udělat cae, abych mohla příští rok učit u nás na některé z jazykovek. i wud be happy!!! téra