hra v kostky

    

odjela jsem z prahy už ve čtvrtek odpoledne, abych mohla v pátek tady vyrazit na jedno výběrové řízení. a ono dopadlo na jedničku. jsem přijata. a zůstávám v praze! sama sebe překvapuji. šlo v podstatě o stejnou práci, kterou dělám v praze, jen v anglickém jazyce a za lukrativnější provize. a ještě bych se nemusela každou neděli loučit s badboyem. těch varování kolem bylo tolik. a i když mi narovinu majitel společnosti řekl, že mám velmi dobrý hlas, jsem asertivní a lidi mě poslouchají, protože jsem autoritativní, ponechala jsem si čas na rozmyšlenou. včera ráno jsem pro jistotu zvedla telefon a zavolala spolužačce ze základky, která pro tuhle firmu pracovala. řekla mi velmi pozitivní zprávy a já opět začala pochybovat. ale v podstatě večerní mamčin telefonát to rozsekl. jde o to, to si myslím ještě dříve, než jsem na tento pohovor šla, že pokud bych se do této práce tady vrhla, nemám jít v podstatě kam dál. sic mě zajímala pozice supervizora, a to zase zaujalo pana majitele, ale jakmile jednou zůstanu tady na tomto místě, neposunu se dál, na náchodsku prostě práce pro mě asi vskutku není. to je důvod, proč se zítra vrátím do prahy. protože tam je call centrum pouze provizoriem. můžu hledat dál, můžu se posouvat, ... rozhodla jsem se, že už žádné vytáčky. mám v kelu hlasivky, se kterými jsem pět měsíců marodila, takže přijde-li pozvánka na pracovní pohovor, hrozně jsem řešila, jak to v práci řeknu. řeknu to tak, jak to je. s hlasem to prostě dlouho neutáhnu. celý weekend se léčím, mám brutální rýmu, hučí mi v hlavě a špatně se mi mluví. ideální práce pro holku, která má zakázáno příliš mluvit, hehe.

weekend je úplně dle mého gusta. ve čtvrtek po příjezdu domů jsem lezla do vany a najednou se mi tak hrozně zastesklo, že jsem se vykoupala, pobalila pár věcí a pádila směr skalice. sedli jsme si klasicky do cédéčka a po týdenním neviděníse jsme si povídali. navíc máme u bb nejlepší nové spaní, tak se mi hrozně dobře spalo. v pátek večer pizza s ivankou a zděndíkem. // v sobotu jsem si po dlouhé době udělala radost. makeup mi už dochází, jsem zvyklá na ten od rimmelu, kupuju si ho už asi tři roky, občas si udělám radost i tuhým make-upem od max factor. ten však stále mám, a ten "můj" rimmel už se nejspíš nevyrábí, a tak jsem si koupila make-up od maybelline. byla jsem dost zvědavá. a musím říct, že to předčilo veškerá má očekávání. krásně se nanáší, je hebkej, krásně sjednotí pleť a vypadám v něm jako z porcelánu. černým tužkám na oči věřím pouze od essence. ač je to paradox, černé linky si maluju zhruba od třinácti let, odzkoušela jsem hodně kosmetiky, a žádná tužka mi nevyhovovala tak, jako tan "essenčí". fakt! si udělám linky a vydrží celou noc klidně, když někam jdu. xxx v knihovně, kam jsem zašla vrátit knížky, byl výprodej knih, a tak jsem hned ukořistila dvě. ještě před pár měsíci jsem byla přesvědčená, že nic od jiřího karáska ze lvovic číst už nikdy nebudu, ale nakonec jsem knížce za pětičkačku skutečně neodolala. pak jsem si udělala radost ještě jedním románem od václava kaplického a po sluníčku kolem řeky jsme si to štrádovali domů. xxx povedli se mi skvělé kuřecí kapsy. se musím pochválit. 

domluva s pirátem, že půjdeme na kávu. a tak jsme seděli všichni tři v arkaně, bylo to suprtrupr. pak dorazili z megavýletu ve skalách i z+i, tak jsme ještě chvíli seděli, a pak jsme se s bb odporoučeli domů, páč jsme si napůjčili ve videopůjčovně tři filmy. případ číslo 39 hodně dobrej film. přesně dle mého gusta. dnes ráno jsme si pustili zahradníka, film točený v česko-americké koprodukci. interaktivní film, kde jsem pomocí ovládače určovala další směr hrdinů, ačkoli bylo jasné, že na konci stejně všichni zařvou, ať už to vyberu tak nebo tak. že to bude šílená blbost mě napadlo už na začátku, kdy jsem mezi hlavními hrdiny spatřila missku lucii váchovou, sašu nikitina z jedničky vyvolených, zpěváka z jedné boyband kapely. blbost to samozřejmě byla! třetí film, jakousi komedii, nejspíš nestihneme. // odpoledne bojová schůzka s indiánkou, pořešení pražského bytu, a pak odjezd k bb. ráno vstáving v nekřesťanskou hodinu a praha. další pracovní týden přede mnou. nemocná téra z toho na větvi příliš není. ale věřím, že tenhle týden vykoumáme nějaký byt, a když budu mít už své vlastní zázemí a nebudu po praze stále pobíhat s krosnou, jak se od někoho stěhuju někam, bude mi líp. tenhle týden celý v michli. téra