alchymista

když člověk něco skutečně chce, celý vesmír se spojí, aby své přání mohl uskutečnit... // ačkoliv si už léta myslím, že paolo coelho je obyčejný  pozér a nadutý brazilský proutník, necelých dvanáct hodin před pohovorem si to, co napsal v alchymistovi, skutečně přeju. zasloužila bych si to. hledám dlouho. a hodně jsem slevila z toho, co jsem kdy chtěla dělat. jediná "novinařina", která mi zbyla, je psaní bulváru mého osobního života právě tady. ani nejde o práci s angličtinou. přesto je to něco, co mě může někam posunout, hodně naučit a dost dobře uživit. dlouho jsem si myslívala, že jsem v některých věcech dítětem štěstěny, měla jsem zajímavé brigády a prácičky - aupairkování, práce delegátky v rámci gambrinusové kampaně "nech se unést na euro", kdy jsem jela s bandou opilců do švýcarska, běhání s mikrofonem po praze pro jednu pr agenturu, a psaní rešerší, dlouho jsem se věnovala psaní o skocích na lyžích, díky čemuž jsem poznala fůru zajímavých lidí, získala akreditace na závody, dostala jsem na závodech do míst, která jsem si kdysi jen vysnila, učila jsem angličtinu, kterou jsem ještě před pár lety ovládala jako bodnutá včelou, měla jsem možnost pracovat v jednom naprosto roztomilém městečku v irsku, ... měla jsem snad pokaždé kliku na lidi - ať už obě rodiny v anglii, lidi v irsku (byť byla inga skrblík), kolegy na soudě, super partu na euru, vynikající učitele na vejšce, díky jednomu z nich jsem se dostala k mikrofonu a archívu plnému informací o ministrech, a tak jsem se dostala ke psaní rešerší. tak si říkám, že už se to musí prolomit i teď. že už jsem si to skutečně vyžrala na úplné dno. za poslední téměř čtyři měsíce jsem vyžila v podstatě s minimální částkou, aniž bych se potěšila něčím hezkým na sebe, nějakou knížkou, doplňkem.

a tak si jen tak listuju katalogem ikei, těším se, až za měsíc a půl budu zařizovat, byť se v cenových relacích držím opět hodně při zemi. tvořím si svoji vlastní kuchařku, učím se vařit, a snažím se nemyslet na svoje starosti. ač to na mě nehorázně padá. snažím se držet hlavu optimisticky vzhůru. jsem zpátky, cítím, že to takhle je dobře. a ta práce dopadne, musí! snažím se nemyslet na badboyovy "pozůstatky" z minulosti, které teď řeší, ačkoliv se kolikrát v noci vzbudím a pohltí mě taková nějaká bezmoc.

snažím si brát inspiraci z jiných lidí. pročítám spoustu informací právě o kateřině janouchové právě teď. pokaždé to je někdo jiný. tak nějak mě posiluje vědomí vědět, že někdo byl v mnohem složitější situaci, a je z něho někdo. viz. česká emigrantka ve švédsku s manželem závislým na alkoholu a kokainu, a pěti dětmi "na krku".

štěstěno, čekám na Tebe!!! téra