malé povídání o ničem

chtěla bych se zbavit strachu z neúspěchu. z neznáma. z věcí, ve kterých se necítím jistá. tam, kde se necítím jistá v kramflecích, kde přeci jen ještě tápu, se cítím pod tlakem, ve stresu. xxx šla jsem navečer ke mně do práce učit jednu kolegyni angličtinu. podmínkovými větami jsme prošly tak hladce, já byla nadšená, ona byla nadšená. obrovská poklona přišla, když mi řekla, že jí vždycky všechno tak krásně vysvětlím, a že si myslí, že takhle přesně dobře mi to půjde i tady v té práci. já totiž pochybuju. cítila jsem se na svém pracovišti tak dobře, protože jsem tam byla s tím, co mě baví. beze stresu, bez tlaku, užívala jsem si to. vím, že si to všechno sedne, informace a znalosti se roztřídí a všechno půjde. je to hrozně naivní, ale jsem zvyklá mít kolem sebe lidi, kteří si navzájem přejí. a jsou na jedné lodi. takhle to bylo v minulé práci, víceméně na střední, jazykovce i vejšce. jsem otrávená z téhle přetvářky. všichni se na sebe usmívají. a pak je člověku na blití z toho, co se kolem říká, jak si ty lidi nepřejí, hází si klacky pod nohy. vím, že se nad tím musím povznést, ustát to a naučit se v takovém prostředí klidně dýchat a podávat takové výsledky, abych mohla být těžce nad věcí. asi člověk musí přemýšlet pozitivně. // mně se nikdy na začátku ledna v tom nijakém čase, v období "nikoho", nechce pozitivně příliš přemýšlet. ačkoli je to možná skvělá příležitost, jak zbilancovat, naposledy se ohlédnout a dát si další cíle. neenergetická téra