když kamzíci skáčou.

nic není tak horké nakonec. ale nejdřív mi to bylo tak podáno. v noci jsme vedle sebe s badboyem leželi a bylo nám dost divně. a ráno jsem měla obrovský kámen v žaludku. vyvenčila jsem boříka, odnesla do laborky technikům otisky mých zubů, šla za liškou nechat si něco vytisknout a pak jsem seběhla o patro níž řešit nastalou situaci. ale stejně takovou hořkost stále cítím. ||| mám krásně zalaminované nové kartičky pro děti, předevčírem jsem se dost činila. a za chvíli se uvidím s míšou a ájou. \\\ včera jsem byla u zubaře, už mi udělal korunkové nástavby a do čtrnácti dnů mi nasadí můstek. dlouhá léta jsem měla ráda své zuby. rovné, hezké, ráda jsem se fotila zubatá od ucha k uchu. před rokem a půl se mi to všechno v puse začalo srát. doslova. začala jsem chodit k nové zubařce, a ta mi to rozesrala ještě víc. dělala zbytečné úkony, a ty, které byly skutečně potřebné, ty zase nedělala. a tak mám vytržené vzadu na hoře dohromady tři zuby. nemám široký úsměv, takže teď momentálně se to na první pohled poznat nedá, ale stejně se těším, až budu mít na jedné straně nový můstek už. a ten druhý pak během podzimu. poslední dva měsíce mám naprosto skvělého zubaře. a tak je život hned hezčí. lol.

včera jsem byla na kafíčku za taťkou, protože je na dva dny slaměným vdovcem. a u ségry v knihovně jsem si nabrala pět knížek. čtu takovou úzkou publikaci o životě egona hostovského. je to rodák z našeho kraje a četla jsem několik jeho knih, které mě nadchly. snažím se poslední dobou podrobněji seznamovat s autory mého kraje. byť jsou povětšinou hodně profláklí a já od nich mám načteno, ale o jejich životě toho nevím zase tolik. co čtete ty? téra