2015

den, kdy by byl doslova hřích neblogovat. haha. // jsem úplně grogy. otevřený kufr uprostřed obýváku, napůl vybalený. zůstane tu tak stát do samého rána. // pondělí odpoledne. cesta na hory. cíl - říčky v orlických horách. přijíždíme. máme hezkou ložnici. sdílenou s liškou&davidem. spíme pod pořádnými chalupářskými duchnami, mám pod hlavou dva velké polštáře v pruhovaném povlaku. spí se mi dokonale! hned první večer aktivity. balím to rozumně a jdu si pustit už poněkolikáté daydream nation. najednou už u mě leží badboy, díváme se spolu a hrozně brzy usínáme. dopo jedou čtyři z naší prozatím šestičlenné skvadry prknovat a lyžovat. někdo musí topit a čekat, až dorazí liška&david. badboy topí, já si pouštím habermannův mlýn. film, u kterého je tak jasné, že neskončí dobře. zase to něco vypovídá o české povaze. už jsem se kroutila při četbě vyhnání gerthy schnirz, jací jsme mstiví a nechovali jsme se po válce o nic hůř než němci. hrozně mi z toho bylo! // a vaříme bramborový guláš. hodně pálivý. do toho pořád čtu andreu sedláčkovou. kniha moje pařížská revoluce je naprosto dokonalé čtení! fakt! člověk si zase udělá doplňující obrázek o tom, jaké to tu bylo před revolucí, jak to vnímala mladá holčina, intelektuálka, bohémka, která se nechtěla přizpůsobovat režimu. // na večer je nás už osm. chybí nám jen pepa. hrajeme český film. moc české filmy v malíku nemám, vlastně téměř žádné. nikdy jsem nesledovala filmy typu vesničko má středisková, jáchyme, hoď ho do stroje a podobné. znám jen marečku... nikdy mě tyhle filmy nelákaly, nerozumím citacím z nich. nějaké filmové tipy jsem si ale vypsala. // na silvestra procházka přímo do říček. horká polévka. cesta zpátky. bára praví my budeme udržovat oheň a vy zařiďte toho mamuta. jak si tam vykračujeme, míjíme penzion u mamuta, skupinově fotíme portrét mamuta i název penzionu. spokojeně se můžeme vrátit do chalupy. // ráno už přijel pepa, jeli s davidem lyžovat. my připravujeme chlebíčky a děláme si malou čínu k večeři, jakože je to slavnostní. ale mňam. a pak hrajeme město, moře, kuře... a aktivity. tony je podnapilý, už neumí kreslit. čímž se hra stává trošku jednostrannou. ani my s liškou se nemůžeme z kreslení hnout. mně šla vždy lépe ta verbální komunikace. asi i ta neverbální. jsme všichni za ty dva dny slušně utahaní, takže silvestr je v hodně klidném duchu. boucháme šáňo, nějaký ten ohňostroj na louce, sedíme do tří a pak hajdy na kutě. ráno se už jen tak plahočíme. dá-li se tomu vůbec říkat ráno. spíš v poledne. kluci jedou opět na lyže. my pakujeme. tony hraje svůj tetris s nábytkem u nás v ložnici. ještě partička evropy a jedeme domů. ohňostroj na náměstí, vyzvednutí boříka, a tradá definitivně domů. čímž je jasné, že pomalu finišuje volno. ještě tři dny a zase hurá do pracovního procesu. byť po dvou týdnech doma je to hurá hodně sarkastické. ale vesměs mi to zase tak nevadí. jen jsem si tak zpohodlněla. a můj režim se úplně vytratil. žádný denní systém snídaně-sváča-oběd-sváča-večeře, litry vody a neslazeného čaje. ale spousta kafíček, nepravidelného jídla, hlavně teď na horách sladké pití. připadám si úplně zaplácnutá. sic jsem teda vypila za těch několik dní přes dvacet velkých hrnků neslazeného čaje, ale i tak mám černé svědomí. včera jsem měla hrnků deset, haha. jsem si z toho všeho jídla musela dnes udělat špenát, abych najela zase do starých kolejí. a teď jdu asi spát, no! téra