cesta k mým matkám. kniha, kterou jsem poslední tři dny četla. a dnes ráno dočetla. napsala ji žena vystupující pod pseudonymem edith holá a jde o autobiografickou záležitost. ukázky z knihy začala publikovat na internetu, kde to získalo tak obrovský ohlas, že z toho nakonec vzešla kniha. edita řeší svůj vztah s matkou, která ji jako maličkou dala k adopci, a také vztah s matkou, která ji adoptovala. příběh začíná v momentě, kdy edita ve svých sedmatřiceti letech objevuje svoji vlastní sestru a následně i maminku, a dovídá se, za jakých okolností byla dána k adopci, a jak zafungoval tehdejší byrokratický aparát. shledání je vřelé a edita získává novou rodinu. zároveň ale po většinu knihy se řeší její vztah k adoptivní matce, která si během svého života osvojila šestnáct dětí. spousta z nich byli romské příslušnosti a některé děti byly buď fyzicky nebo mentálně postižené. některé děti v pozdějším věku nařkly adoptivní rodiče z týrání a probíhal s nimi soud. ačkoli edita píše pod pseudonymem, hnedle jsem si vybavila kauzu několik let starou, kdy rodina, která si osvojila kupu dětí, stala před soudem kvůli týrání. jedna z jejich dcer se jmenovala renáta. renáta je i skutečné jméno edity, které ji dala její pravá maminka hned po narození. ke konci knihy edita rodinu rosnerových zmiňuje ve spojitosti, že také týrali děti, na druhou stranu jsem pročesala internet a nenašla jsem žádnou jinou rodinu, které by pod rukama prošlo tolik dětí - spousta romských či postižených - a kde by probíhal soud. spíš touhle zmínkou chtěla autorka odvést pozornost. každopádně je v knize znatelné, jak stále bojuje s city, které ke své adoptivní matce chová. na jednu stranu ji má ráda, přála by si, aby měly hezký vztah, snaží se ji pochopit, zpětně s nadhledem snad poskytnout radu ohledně vyhořelosti, na druhou stranu ví, že o její matce bude veřejnost vědět tím, že tohle dílko zveřejní. // hodně emotivní čtení.
tenhle týden byl ultrarychlý. nestačila jsem snad vůbec nic a je víkend. ve čtvrtek jsem odcházela z lymfo a utrhlo se mi ucho u kabelky, kterou mám sotva tři měsíce z primarku. ano, tady té kvality příliš nebylo, no. včera jsem si z ebaye objednala dvě nové kabelky. nejsem žádný troškař že jo. jedna je taková hodně vintage od pohledu, jako kdybych ji vyndala babičce ze skříně. na tu se těším obzvlášť. ta druhá velká je klasická shopper bag. jediné, co negativně kvituji, že nemá crossbody popruh. ale to je čistě můj problém, designově se mi moc zamlouvala. a je krásně jednoduchá. překvapivě se mi moc líbily i malé kabelky s třásněmi. tady jsem si vědomá, že by to z mojí strany byla asi jen sezonní záležitost. ještě uvidím. a už už jsem si objednávala klobouk, ale nakonec jsem si řekla, že dvě kabelky jsou dost a klobouk zase z nákupního košíku vyřadila.
v davis cupu proti australanům se nám nedaří. mrzí mě to. ale lukáš rosol je tenista, jehož absolutně nemusím. v mf dnes s ním byl cca loni rozhovor a takových arogantních pitomců po naší republice zase tolik neběhá. takže mě to může mrzet jen v rámci české tenisové reprezentace. // biatlonové zlato. nádhera! // za chvíli milá návštěva, která u nás pobude až do zítřka. a večer snad světový film. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat