protože.

naposledy jsem spala doma z 29. na 30. června, od té doby si salaším v lůně přírody. a dnes mě po tolika dnech/týdnech čeká zase vlastní postel. na jednu noc. a já se na ni neskonale těším. když jsme se před pěti lety stěhovali s badboyem do prvního podnájmu, měli jsme obyčejné molitanové matrace na zemi. pamatuju si, jak jsme je měli v ložnici na parketách a pořád se od sebe rozjížděly, až jsme si musely pořídit to mega prostěradlo na dvoupostel, aby je to udrželo pohromadě. po roce jsme dostali od našich takové ty klasické ikea postele, dvě vedle sebe. otrava všech párů, kdy mají mezi sebou šprušle a nejde o jednolité letiště. navíc rošty nebyly bůhvíjaká kvalita, a tak se nám občas některé šprušle propadávaly. dobrá lapálie. takže badboy tenkrát nařezal prkýnka a přitloukl je tam. kdo má rád tvrdé spaní, mohli jsme ho směle přivítat. a stále ty molitanové matrace. tohle s námi šlo i do druhého podnájmu. a pořád se mi spalo dobře. když jsme se přestěhovali do vlastního, byli jsme rozhodnutí klasické postele vyprovodit a udělat si pelech z palet. ale to už chtělo i lepší matrace. tři týdny jsme bivakovali na gauči v obýváku, odkud se mi vůbec nechtělo, protože to bylo neuvěřitelně skvělé spaní. pak jsme sestavili z palet letiště, plácli na to molitan a spalo se kupodivu dobře. nicméně jsme nakonec koupili kvalitní vysoké matrace. jestli jsem do té doby žila v přesvědčení, že mám fajn spaní, tak jsem vůbec netušila, co to je mít fajn spaní. na chalupě se mi spí dobře, byť tam spím na jedné z těch postelí, které jsme několik let měli, letos jsem dostala novou matraci, molitan šel na půdu a vytahuje si ho taťka, když chce spát v pergole kvůli neskutečným vedrům. ale i tak to není to moje. takže dnes se náležitě těším do hajan. &&& zítra s liškou vyrážíme do prahy. vybraly jsme si ten nejteplejší víkend v roce. a to jsem se tři týdny zpět tak strachovala, aby nám nepršelo. kéž by nám pršelo!!! bojím se, co na to můj lymfedém. asi to bude dobré peklo, takže jsem se rozhodla, že do prahy jedu v žabkách a že si na cestu udělám po kotník bandáž, abych to přežila. a pak děj se vůle boží. otrava tahle nemoc. // pustila jsem se do nadějných vyhlídek od charlese dickense, protože to doporučoval spencer reid v criminal minds. navíc jsem projela svůj seznam literatury a zjistila, že od dickense jsem nic nečetla a že jen velmi teoreticky znám olivera twista. jak chabé na anglický realismus. ale už teď si nejsem tou knihou bůhvíjak jistá. takže půjdu pročesat vlastní knihovnu, zda se v ní nevyskytuje právě oliver twist, s tím, že by to bylo asi lepší. // nejlepší z nejlepších. 2 broke girls. po roce si dávám opáčko a miluju je. // jo a jinak si myslím, že byste všichni povinně měli sledovat na instagramu bijouxwestie, protože je to ta nejšikovnější holka pod sluncem. kašleme na ty fashion číči, že jo? hlavně když se tam dohadují, kdo komu hacknul blog. // jo a až budu velká, chci mít šatník jako nika chic, protože poslední měsíce její outfity prostě miluju. kdybyste nahlédli do mé inspirační složky, tak z toho tisíce obrázků je dobrá půlka jejích outfitů. &&& včerejší dva zápasy českých klubů o ligu mistrů. uááááááááá. // tak zítra na náplavce čau. téra