a pak ji uslyšíš růst.

skočila jsem do roku 2016 rovnýma nohama. resp. spíš si uvědomuju, že už pozítří se zase uvrhnu do pracovního procesu, kdy je volného času pramálo, kdy čtu o volných hodinách, nesleduju filmy a youtube kanály pečlivě přebírám. kdy všechno vymýšlím v poklusu a stresuju se předem, že budu mít málo hodin naspaných. a tak jsem teď měla posledních několik dní, už od konce roku, pocit, že se musím obohatit rychle. že musím vstřebat spoustu věcí rychle. přečetla jsem úžasnou výpověď abych přežila. můj útěk ze severní koreje od statečné dívky jménem yeonmi park. nevím, trpím asi jakousi obsesí číst si o různých diktaturách. a z nějakého neznámého důvodu jsem před pár lety zatoužila vědět něco o severní koreji. přikládám to své zálibě ve všem geografickém, v listování atlasy, prohlížení map a obdivování glóbusů. od základní školy jsem zbožňovala zeměpis, úžasnou vyučující, kterou jsme měli, i na střední škole mě zeměpis moc bavil, proto jsem těžce nesla, že od třeťáku již nebyl. miluju hry typu evropa. česko. hrála jsem jako pominutá geochallenge. čímž chci říct, že mě cokoliv zeměpisného fakt zajímá. se zájmem jsem si četla jakoukoliv informaci o severní koreji, která se kde vyskytla. ale literatury, výpovědí, bylo strašně málo. první, co jsem přečetla byla výpověď maďarského novináře tvrtka vujity, který se do této země vydal spolu s několika misionáři. poté jsem si koupila knížku útěk z tábora 14, což bylo sice autentické svědectví o tom, že na severní části korejského poloostrova skutečně lágry existují a lidé tam žijí v šílených podmínkách, ale vyprávěl to člověk, který se tam narodil, vyrůstal a odtamtud utekl. takže se nikdy nekonfrontoval s "obyčejným" životem ve své zemi. proto jsem knihu abych přežila, moc chtěla. a dostala ji od své sis k vánocům. víte, není to hezké čtení. ale je to poutavé, máte z toho husí kůži, běhá vám mráz po zádech, občas se vám chce hrozně brečet, vzteky křičet, ale čtete dál, protože víte, že to bude mít dobrý konec. sice jen pro jon-mi, její matku a sestru, nikoli pro všechen lid. jon-mi vypovídá o dětství v severní koreji. uděláte si obrázek o tom, jak tam funguje černý trh, jaké je školství, jaký vliv má na život tamní propaganda. velký bratr vás neustále vidí. dnes ráno jsem knížku dočetla a pustila se do youtube, kde jsem hledala vystoupení jon-mi na různých světových konferencích. sledovala jsem i různé dokumenty ze severní koreje, které jsem ještě neviděla. do toho jsem se snažila dohnat vše, co jsem neviděla na dvtv, což je docela hardcore tempo. haha. recenze na kosmetiku u lou z getthelouk. začala jsem číst nového murakamiho muži, kteří nemají ženy. dle doroty z martinus.cz to bude takový návrat k norskému dřevu. takže očekávání obrovské! abych věděla, co chci letos číst, sjela jsem právě na youtube kanále martinusu knižní doporučení. budu muset pohnout knihou vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, kterou čtu paralelně se vším ostatním. a také budu muset zajít do knihovny pro další čtivo od petry soukupové. a pro bambilion dalších věcí. || navíc jsem si dala předsevzetí více se vídat s přáteli live. což jsem si dala už loni a dařilo se. hned zítra dopoledne začínám s důšou u mě na kávě. už teď mám nějak pocit, že úplně nestíhám. haha. no nic. vylila jsem si srdce. jsem si jistá, že většina z vás nestíhá úplně stejně, takže není důvod spílat času už teď. tak dnes dojedu den v tomhle milém rychlotempu a zítra sebou plácnu u našich a budu sledovat závod t4m z innsbrucku, na který se moc těším. skáče se na můstku bergiesel, který ale fanoušci andi goldbergera překřtili na goldbergiesel, protože goldi na něm několikrát vyhrál. startovní pole je mi už dnes dost neznámé, už i takoví letci, jako třeba morgernstern, který v době, kdy jsem skoky začala sledovat, ještě vůbec neskákal, už teď neskáče. ale vedoucí muž světového poháru i turné peter prevc je známé jméno i známá tvář, takže brý. téra