varšava.

město, které mi nekonečně učarovalo! dlouho jsem ho měla na cestovním wishlistě, a po loňsku, kdy jsme touhle dobou byly s míšou&háňou v londýně, jsme se rozhodly, že z toho uděláme tradici a jednou do roka si společně vyrazíme za hranice všedních dní. v zimě jsem začala navrhovat/prosazovat varšavu a holky ihned souhlasily. na jaře nám náš výlet nevyšel, ale hned jsme se domluvily na náhradním termínu opět v čase podzimního volna. ubytování klasicky přes airbnb. tohle byla nejlepší zkušenost. v berlíně to bylo fajn, londýnské ubytování bylo katastrofální, varšava byla dokonalá. měly jsme pro sebe minibyteček 1+1, ale to kuchyňské 1 berte s rezervou, bylo to tak miniaturní, že tam háňa skladovala svůj kufr a chodily jsme jen do ledničky pro pivka a s bincem do koše. nakonec jsme cestovaly autem. od nás je to cca 480 km. start ve čtvrtek ráno. badboy upekl bábovku a sešly jsme se s naší posádkou u mě na snídani. nakonec malé zdržení při nákupu alkoholických artefaktů a startování badboyova auta přes kabely. nikam jsme nespěchaly. po cestě jsem dostala hroznou chuť na párek a byla jsem s tím tak otravná, že jsem si ho musela na jedné orleně nakonec dát. v rohlíku. s hořčicí. pak ještě dvě pauzy. a už jsme byly ve varšavě. můj poznatek ohledně řidičů... u nás v čechách řídí hrozně, jsou neohleduplní a agresivní. v polsku to jsou mílumilovní řidiči. průjezd varšavou je jen pro otrhlé. navíc v dopravní špičce. ale když jsme míjely palác kultury, mrakodrapy, a projížděly širokými bulváry, moje srdce tepalo jen pro tohle město. převzaly jsme klíče a vyrazily na večeři. na thajskou kuchyni do nákupáku kousíček od nás. a pak jsme padly za vlast. bydlely jsme jen dvě stanice metrem od centra, takže paráda. co mi vadilo, že je všechno málo značené. vydaly jsme se k paláci kultury, v jedné kavárně si daly snídani. v costě pak kávu. v info centru nabraly informační brožurky, pokochaly se palácem a mrakodrapy, a přes krásné tržiště se vydaly hledat královskou cestu. zjistila jsem, že v zapadlém stánku na tržnici prodává paní i gosh či bourjois kosmetiku. haha. a jinak všude dýně, kupa ovoce, zeleniny, houby, maso, ryby, pečivo, sýry. a ty vůně! pak už se začalo kazit počasí, a tak jsme ještě stihly objevit muzeum marie curie-sklodowske, dojít na rynek, ke královskému paláci a dál k prezidentskému paláci. a pak už lilo. takže autobus a centrum. v centru na metro. zjišťujeme, že jedem špatným směrem a souprava vlaku zastavuje ve stanici politechnika. díváme se na sebe. vždyť je to stanice, kde nám náš domácí doporučoval prý skvělé místo na zábavu. takže vystupujeme a najednou se proti nám zjeví restaurace u švejka. jasná volba. holky si dávají vepřové koleno a tuplák piva, já pirožky s houbami a zelím, a dýňovou polévku. všude je to tak české. a hlavně je hospoda neskutečně narvaná. jsme nadšené a domlouváme se, že si tam zajdeme i další večer. v sobotu nás bolí nohy. ale jak! přesto vyrážíme do čtvrti praga, kde si zajdeme na snídani a do starbucksu na kafe, projdeme si to tam, sedáme na metro a jedeme na zastávku nový svět, kde zjišťujeme, že je to vlastně královská cesta z druhé strany. a tak ji konečně doprojdeme. navštívíme několik kostelů. ty varšavanům, potažmo polákům obecně velmi závidím. ačkoliv věřící nejsem. ale mám pocit, že víra uchovává kupu tradic, a tak nějak lidi stmeluje. docházíme opět k prezidentskému paláci, bereme autobus a vracíme se do centra. vyjedeme nahoru na palác kultury, kde je nádherný výhled. celkově mě tohle architektonické monstrum naprosto uchvátilo. neskutečně fotogenické a monumentální. a pak už hrozně prší, takže se jedeme pokoukat po nákupním centru, já si koupím tvářenku a bázi pod oční stíny od kiko milano, v douglasu nemají transparentní pudr od nyx, chjo. protože i v hk byl vyprodán. cestu domů si zpříjemňujeme jízdou tramvají. doma odpadáme. ale po dvou hodinách sbíráme síly a vyrážíme opět na politechniku, kde chceme navštívit švejka. tentokráte je to propadák. volám tam předem kvůli rezervaci, odmítnou nám jim udělat. pak si nás dlouho nikdo nevšímá, a tak se balíme a jdeme do italské restaurace s milým názvem sexy duck. výborná pizza s mořskými plody. a večer pak cesta zpět domů. háňa padá za vlast okamžitě, my s míšou ještě povídáme. ale pak už nevím o světě. ráno balíme, jedeme na snídani, do costy pro kávu a opouštíme varšavu. chviličku po šesté jsme doma. už teď mi to město s širokými bulváry, zajímavou architekturou, milými a srdečnými lidmi, příjemnou atmosférou a jakousi pohodou moc chybí. myslím, že jsem tam nebyla naposledy. a vám všem vřele doporučuji. kupu fotek mám na instagramu. téra