dnešek budiž jmenován pyča dnem. o půl třetí ráno jsem se vzbudila s tím, že jsme zapomněla okoupat boříka před dopoledním stříháním. už se mi pak blbě spalo. a před půl šestou vstával badboy do práce, tak mu dopřál ranní sprchu. to je to, co náš psí kámoš vyloženě "miluje". téměř do devíti jsem pak spala, bořík se dosušoval u mě pod peřinou. muhaha. dnes takhle mohl. těším se totiž, že si dnes převleču postele do úplně nového, čisťoučkového, voňavoučkého. a na půl jedenáctou jsem ho vezla na stříhání. prošla jsem si tam krásně nazdobené vánoční náměstí. každá klenba v podloubí měla na červené mašli zavěšený věnec. na každé straně náměstí bylo podloubí lemováno vánočními stromečky. před jedním obchůdkem s čaji a čokoládou ho paní dozdobovala a vypadal nádherně. v rohu náměstí před kostelem byl už nazdobený velký vánoční strom a vedle něho betlém jiřího škopka. došla jsem až k zámku, kde to už také vypadá vánočně a skončila jsem v kavárně u latté. četla si mistra a markétku a čekala, až bude čas, kdy si svého ostříhánka budu moci vyzvednout. po poledni mi ztvrdlo břicho nebývalým způsobem, tak jsem se rozhodla si konečně zabalit do porodnice. a pak jsem si zalezla do postele. usnula jsem. ale na instagramu jsem diskutovaly o tom, co všechno nad rámec toho, co píšou porodnice, by se mi mohlo ještě hodit. takové ty dobré tipy, vychytávky. dostala jsem těch tipů asi bambilion. a tak jsem se rozhodla zajet koupit pár věcí a půjčit si u rodičů ještě jednu tašku. a do toho jsem se od mamky dozvěděla, že naše psí dorotka je na tom špatně. selhávají jí ledviny, je od rána na kapačkách na veterině. úplně se mi zastavila srdce a udělala špatně. 9. prosince jí bude patnáct let. vím, že tady naše hvězdička nemůže být navždy, ale i přes některé zdravotní neduhy je pořád dost čilá. kupa pejsků mladšího věku by jí její schopnost vyskočit si, kam chce nebo obrovský apetit mohlo závidět. jenže poslední dny je její apetit na bodu mrazu, zvrací, je jí špatně. mamka s taťkou si ji vyzvedli na veterině, jela jsem hned k nim. vypadá zbídačeně. čeká ji večer ještě kapačka. dokonce se nechává mazlit, což je u naší tvrdohlavé westičky hodně odvážný kousek. chvílemi jsem v ní poznávala zase našeho zarputilého westíka, když mermomocí chtěla seskočit i přes kapačku v tlapce z křesla a jít si sednout/lehnout do pelechu. to pak s mamkou, která seděla na klíně, bojovala. celý život si dělá, co chce. to je asi úděl westíků. být tvrdohlavý. před ní jsem měli fanču, taky westíka, zemřela hodně předčasně na nádor na mozku, nebylo jí šest let. také měla westičí povahu, ale byla taková poddajnější. ale mně se na dorotce tahle její zarputilost, svéhlavost a osobitost líbí. zítra jde ráno zase na veterinu. a uvidíme. ale jak říkal taťka do telefonu mojí sestře, je to špatný. takže nemám žádné myšlenky na porod, těšení se bylo nějak upozaděno, nemám chuť ani náladu teď rodit. (hlavně, že takovou věci si můžu vybrat, haha). asi si pustím film zahradnictví - rodinný přítel, a zkusím to zaspat. snad se bude hezky spát dnes i naší westičce. já jedu dopoledne na monitor, uvidíme, co z toho. téra