večer jsem dočítala knihu hračkář. zajímavý zvrat na konci. a hned na to jsem si přinesla do postele mistr a markétka od michaila bulgakova. z ruské literatury mám načteno pramálo a kromě pár věcí od čechova či dostojevského toho vážně moc neznám. vlastně mě ještě dost bavil solženicyn, ale to jen díky mé úchylce na lágry. usnula jsem před půlnocí, a kdykoliv jsem se v noci vypravila na záchod či napít se, šla jsem v úplných mrákotách. vlastně si myslím, že jsem ani nebyla pořádně vzhůru. a přesto jsem už v pět byla fresh. ale badboy o půl šesté vstával a já zase upadla do kómatu a probudila se před devátou. venku pršelo a foukal vítr. vzala jsem psího kámoše, sedli jsme do auta a jeli do nákupní zóny. tam jsem ho protrajdala a vyvenčila na louce, posadila do auta, zběhla pro rýžové mléko do déemka, přihodila po cca dvou letech kondicionér do košíku a dva menší vánoční dárečky do badboyovy famílie a přeběhla do hypermarketu. jáhly. toť můj cíl. protože jsem plánovala dělat jedno zdravé cukrovíčko. a pak už jsem doma čekala na bárbí. začaly jsme kadeřnickým počinem na mé hlavě, kdy mě udělala zase koukatelnou. je to taková moje holka kadeřnice, kterou ve skutečnosti vůbec není a nikdy nebyla. pak jsem se pustila do vaření bramboračky a ona do válení těsta. a prostě jsme si udělaly pár skvělých společných hodin, kdy jsme se pořád smály, povídaly si, jedly, pekly. v průběhu ledna se mi odstěhuje až na hanou za svým novým přítelem, se kterým už pár měsíců teda chodí. pořád jsme to zlehčovaly a představovaly si různé situace, ale upřímně je mi z toho hrozně úzko. každé dva týdny přijede na víkend, takže se uvidíme, ale stejně... je to hrozně daleko. || náš byt provonělo bárbínčino pečení, zkrátka tu byla pohoda. úplně jsem až na svoji kachní chůzi zapomněla, že jsem těhotná a že už to všechno bude trvat jen pár dní. prostě to všechno bylo jako za starých časů, kdy jsme dělaly hrozné hovadiny a smály se všemu. já měla na hlavě celou dobu santovskou čepici, bárb pak sobí parůžky. máme takový svůj vlastní svět, což je zvláštní na to, kolik nám oběma je. imaginární lidi, zvířata. občas když jsme spolu chodily na kafe do kaváren, jsme musely šeptat, aby nás nikdo neslyšel a nevolal k nám nahaněče s kazajkou. a takových přátelstvích moc není. || na zítřek jsem zrušila poslední kurz, který jsem ještě chtěla. důvod je prostý. cloumá mnou únava a už to k tomu není. navíc to není ani u nás ve městě. a dopoledne vezu psího kámoše na stříhandu do města, takže to si už trošku pocestuju. ale tu hodinku, co se bude zkrášlovat, omrknu náměstí, už jim tam stojí pár dní vánoční strom, a tuším, že i velký betlém. nakouknu do dvora a zahrad zámku, obejdu zádomí, pokochám se vyhlídkou, pozdravím sochu metuje od olbrama zoubka. a možná si dám kafíčko v milé kavárně. a odpoledne budu ráda, že jsem. a asi už si zabalím i tu tašku. resp. přesunu věci z bodu á do bodu bé. to jest z velké plastové bedny v koupelně do tašky v ložnici. téra