neděle budiž jmenována dnem, kdy se vážně nic nedělá. jen se čte, válí, chodí na návštěvy a do divadla. jo, takhle přesně probíhala moje neděle. až jsem si ale připadala málem neproduktivní. každopádně jsem uvařila oběd. poslední týdny měl na starosti víkendové obědy badboy, jednou mamka, a jinak i místní restaurace. a tak byl čas přispět svojí troškou do mlýna. smažený květák s bramborem brý. procházkou k badboyově mum na čaj a ochutnat trošku cukrovíčka. dostala jsem upletenou zimní čepičku pro mimiňáka. šedou. bez barev. jak jsem si objednala. i bez bambule, neboť se mi bambule nelíbí. a většinou bývají u mimin stejně velká jako samotná hlava. mně se ale narodí člověk, ne pitomeček. mně vám přijde líto, když vlastní rodiče dělají z dětí kašpárky. || večer jsem vyrazila s mamuš do divadla. divadlo kalich k nám přivezlo hru tennesseeho williamse báječná neděle v parku créve coeur. věděla jsem, že v inscenaci má jednu z rolí iva janžurová. nic víc. šla jsem nepřipravená. nepřipravená vědomostně. jinak jsem si vykračovala s šípkovou čelenkou ve vlasech. tennesseeho williamse jsem měla tu čest poznat cca deset dní zpátky v jedné knize francois saganové, která se s ním znala a věnovala mu jednu kapitolu. ale už jsem se s ním neseznamovala jako s dramatikem. a tak mě ta hra zaskočila. iritovalo mě to od samého začátku. rozčilovalo. navíc to bylo tak hlasité (čti dobře hlasově zvládnuté, haha), že jsem měla melu v břiše. už dávno vím, že můj chlapík nelibě nese kino i divadlo, že to vždycky rozjede. ale tohle byla fakt paráda. v kombinaci s pravidelným tvrdnutím břicha. tradááá. každopádně hra samotná pro mě byla podivná. špatně jsem se soustředila, vadily mi některé dialogy, nedokázala jsem se ničemu zasmát. o přestávce jsem byla stále úplně konsternovaná. ale pochopila jsem, že nejsem sama. druhá polovina byla přeci jen lepší. ne lepší. jiná. nebo jsem už přivykla. nedráždilo mě to tolik. dvakrát jsem se zasmála. || ve čtvrtek jdu na představení krás(k)a na scéně v podání mladoboleslavského divadla. pak už se asi na žádné představení do konce roku nedostanu. budu mít taková domácí představení. lol. || dnes si KONEČNĚ vyzvednu na poště balíček clinique. moje marnivé já se nesmírně těší. k tomu jsem si včera na ig vydražila lak na nehty v mé oblíbené temně fialové barvě od michaela korse. bo marnivka prostě. a co jako. než zapluju do světa plen, můžu se takhle obšťastňovat. a budu i pak ale. || dnes jsem šla k dannymu na zázvorový čaj a hodinu si tam povídala anglicky. pak sociálka. a rossmann. v našem rossmannu sice prodavačky neustále soutěží v jakési imaginární soutěži miss prodavačka protivná, ale asi na ně padla trošku předvánoční nálada, anebo jim přišel nějaký mystery shopper a dostaly za uši, jak jsou nepříjemné. odnesla jsem si z tama toaletku od enriqua iglesia. vůbec jsem o ní nepřemýšlela, neplánovala ji. ale byla tak sakra příjemná. a ještě ve slevě. já budu vonět. jdu sebou plácnout na chvíli do postele a číst si. protože mateřská, že jo. téra