den, kterého jsem se bála už měsíce, je za námi. luka byl dnes na operaci s ouškem. narodil se s takovým výrůstkem na boltci a byl už od ledna objednaný do krajské nemocnice na operaci. tím, že mu už bylo půl roku, to proběhlo ambulantně, sice jsme byli na dětském oddělení, ale v poledne jsme už jeli domů. luka od noci nic nejedl ani nepil, bála jsem se, že bude kvůli tomu hodně plakat. nevysvětlíte půlročnímu chlapečkovi, že prostě pít a jíst nemůže. proběhl příjem, odveleli nás na oddělení, dostal jakési kapky, převlékla jsem ho, byl skvělý. šel na řadu jako první. rvalo mi to srdce, když ho sestřička naložila do kočárku a já mohla jen těch pět metrů k výtahu, a pak se zavřely dveře a konec. těch dvacet minut mi přišlo nekonečných. naštěstí tam byla moc fajn mladá paní s tříletou dcerkou, která šla na zákrok hned po lučkovi, a tak jsme si povídaly a mě to uklidnilo. přivezli ho celého uplakaného. a víte co? ne bolestí. ale měl hlad a žízeň. provětral plíce tak důkladně, že to vypadalo, jako by mělo každou chvíli spadnout oddělení. takže nakonec mohl dostat čaj a nakonec i mléko. a pak teprve usnul. ten můj mezulán spal max. čtyřicet minut, pak se vzbudil, nádherně se usmíval, strkal si nohu do pusy a hned se přetáčel na břicho, aby mohl pokračovat v tréninku lezení. v zbytek dne, v nemocnici, po cestě domů i doma, jsem čekala, kdy ho doběhne nějaká bolest. nic. jako by žádnou operaci ani nepodstoupil. má pár stehů na oušku, zafáčované je má takovým tím zeleným tekutým fáčem, a to je všechno. my byli s badboyem hrozně utahaní, a na střídačku jsme odpoledne spali, luka jen dováděl. lotrando malej. // minulý týden jsem v podstatě ukončila školní rok. středa i čtvrtek byly báječné dny. ve středu jsem se viděla po letech s goli, byla ve školce a ráno v mé oblíbené firmě, kde jsem čtyři roky učila. ve čtvrtek angličtina se seniory nad kávou, bylo to hrozně milé, pak preventivka s lučkou, a pak školka. už to bylo takové fórové. v tom vedru a na konci roku už se děti chtěly jen tulit, hádaly se o to, kdo bude vedle mě sedět dřív. v pátek opět senioři nad kávou. nejdřív jedna skupina. pak dorazila i ta druhá. a velké rozčarování. ke konci paní irena zmínila to, že jim angličtina leze strašně těžko do hlavy a potřebovaly by více opakovat, než jít dopředu. okamžitě jsem začala nahlas operativně řešit, jak to vymyslíme. a do toho moje oblíbená paní eva spustila, že jí jsou časy na hovno, ona se nic dalšího učit nebude, jinak přestane chodit. k čemu jí je znát časy a kupu gramatiky. já na ni koukala úplně nevěřícně. snažila jsem se vysvětlit, že za pět let máme probranou pouze učebnici a půl, že nikam fakt neletíme. neděláme podmínkové věty, předminulé časy, slovesné vzorce, nic. a že ignorovat základní časy je hrozně krátkozraké a nerozumné. paní lída se chtěla navracet k učebnici prokopových, to mě málem omývalo. před týdnem jsem se anglicky v kurzu ptala, proč chodí na angličtinu. dostalo se mi jedné krásné odpovědi, že angličtinu považují za něco tak důležitého, jako je všeobecný přehled. proto mě najednou zaskočilo to, že chtějí znát jen přítomný, minulý a budoucí čas, a nic dalšího. navíc mi paní lída vyjmenovala i články, které se jí nelíbily, což je hrozně individuální. tak teď přemýšlím, co s nimi dál. dnes do přes whatsapp mírnila paní irena, která mi napsala, jak je z toho špatná, že zazněla taková slova. byla to tak nádherná zpráva, která mi dorazila, když jsem byla s lučkou ve špitále, že mě to až dojetím rozplakalo. // můj páteční narozeninový den pokračoval neslavně. v rámci jednoho takového konfliktu. připadá mi často, že se dostávám do úplně pitomých situací, aniž bych o to nějak stála, či se nějak vážně přičinila. v sobotu dopoledne chalupa. pak rychlé rozhodnutí vyrazit na výlet do polska na zámek ksiaz, který je třetím největším zámkem v polsku a největším zámkem v dolno-slezském vojvodství. poté jsme zakotvili na chvíli ve walbrzychu, kde jsem zamířila do hebe drogérie. koupila jsem si novou bázi od ingrid, litrovou masku na vlasy s keratinem od kallos, korektor od bell a pudr od hean. prostě značky, které jsem chtěla vyzkoušet. vlasy se mi konečně dávají dohromady, musím to podpořit všemi možnými způsoby. // neděle s bárbí. a pak u badboyovy mum. // čtu skvělou knihu dívka v modrém plášti, která se odehrává v době 2. světové války v amsterdamu. // mám v merku pár dalších knih a filmů. a do toho je mistrovství světa ve fotbale. moji oblíbení poláci už mají jistý nepostup. dnes jsme koukali s badboyem na uruguay s ruskem, a teď tu mám puštěné portugalsko s íránem. přeji v této skupině portugalcům, nikoli španělům, tak koukám na tento zápas, ale po očku sleduju i stav zápasu právě mezi kluky ze španěl s marokem. // včera jsem po dlouhé době zašla na bazar a koupila si šedou mikču, která má střih bomberu, a pak skvělou světlounce modrou košili. háemko obojí. a dnes jsem si koupila nové džíny v f&f. badboy mi po cestě z krajského města zastavil u velkého tesca, já tam jen vyběhla, byly slevy, čapla jsem bez zkoušení jedny rifle a tradá. ale efenefkové gatě mám odzkoušené, tam to není risk. // zítra se chystám vyrábět další dávku pracího gelu. podomácku. jak jinak. některé věci raději vyrábím než kupuju. téra