předevčírem tomu bylo 13!!! let, co si vedu tenhle blog. začínala jsem na bloguje.cz. tuto doménu jsem musela cca po pěti letech opustit, protože končila, a já se ocitla tady na blogspotu. sama nechápu, že je to fakt dlouhých třináct let. a pořád si píšu ráda. byť třeba ne tak často. stále se tu ale měsíčně objeví pár zápisků. kdyby mi před lety někdo řekl, že si budu psát na blog takových let, asi bych si klepala na hlavu. jsou to jen útržky mého života. mé mozkové pochody. nikdy jsem neměla žádné blogové ambice. psát pro kvanta lidí. cílit na určitou skupinu. nedejbože se chtít blogem živit. no way. já to vždy brala a stále beru jako určitou formu sebevyjádření, kdy ze sebe můžu vyplivnout pár pocitů a myšlenek, nemusí to mít žádnou hlavu a patu, nemusím řešit velká písmena, interpunkci a jiné gramatické záležitosti, ačkoliv v reálném životě jsem gramatický nazi. za těch třináct let se můj život tolikrát změnil. stalo se takových věcí. začínala jsem si psát jako holka, které bylo bez pár dnů dvacet jedna let. akorát jsem se vrátila po své první aupair štaci z londýna, milovala jsem svého baddrummera, který byl tím důvodem, proč jsem se rozhodla dál v londýně nezůstávat. nedostala jsem se na vejšku, trošku si nevěděla rady se životem, nastoupila na rok na soud, kde jsem dělala tak triviální práci, že jsem si většinu času četla, kupovala knížky, časopis reflex, chodila do knihovny a vypisovala si zajímavé věci. baddrummer mi dal vale, já doválčila rok na soudě, a šla na vysokou. během vejšky jsem stihla změnit obor, strávit jedno léto opět jako aupair na ostrovech, jiné léto pak v restauraci/hospodě/kavárně na západním pobřeží irska, tam kde břehy ostrova olizuje atlantický oceán a connemara se může pyšnit nejkrásnějšími plážemi. odstátnicovala jsem. seznámila se s badboyem, se kterým budeme za pár týdnů osm let. pořídili jsme si psího boříka. a kluka luku. koupili si byt. já pracovala rok v bance, pak jsem se ale rozhodla pro radikální změnu, založila si živnost a pustila se do výuky angličtiny. badboy je kamioňák. a tak si tak nějak žijeme. za těch třináct let jsem byla čtyřikrát v anglii, jednou v irsku, třikrát v chorvatsku u moře, jednou v paříži, pětkrát ve vídni, dvakrát v drážďanech, dvakrát v ženevě, jednou v berlíně, jednou ve varšavě, jednou ve wroclawi, jednou v lublani, a nespočetněkrát na dalších polských místech tady za humny i trošku dál. přečetla jsem stovky knih, přišla o žlučník, nechala si udělat sedm tetování, poznala moji nejlepší kamarádku bárbí, seznámila se s térou, míšou, liškou. myslitelkama. rastamámou. díky výuce angličtiny jsem poznala mraky lidí. s mnoha z nich mám opravdu hezké přátelské vztahy. nedokážu říct, zda mě nejvíc naplňuje učit miniděti, seniory či firemní výuku. všechno má něco do sebe. aktuálně je pro mě úplně nejvíc být máma. našemu chlapečkovi bude příští týden půl rok. mně den na to 34 let. on je to nejlepší, co mě v životě potkalo. kupa věcí se mi povedla, bavila mě, byla úžasná. miluju svého psího boříka. miluju badboye. luka je ale naprostý strop. nebe. vesmír. občas se musím štípnout, abych uvěřila, že je můj, nikdo a nic mi ho nevezme, že ten pohodový a usměvavý chlapeček mi přišel do života v době, kdy má spousta žen problém otěhotnět a není úplnou samozřejmostí rychle počít, odnosit zdravé dítě, relativně bez problému porodit a mít krásného a zdravého mimounka. (prosimvás, císař není žádná trága). během těch třinácti let jsme se s rodiči přestěhovali po cca 23 letech do nového bytu. já rok na to do prvního podnájmu s badboyem, poté do dalšího, a pak už do vlastního. zítra po sedmi letech doplatím úvěr na auto. a asi tak za dvacetpět let mi bude i náš byt říkat pane. to až doplatím hypotéku. můj cíl do další blogové třináctiletky? koupit si zítra v polsku nový mejkap a možná paletku očních stínů. muhehe. vychovat ze syna slušného a vřelého člověka, který bude vnímat diverzitu světa kolem nás, nebude brát odlišnost jako handicap, nebude mít tendence se lidem jiné barvy, víry, orientace či smýšlení vysmívat, a bude ho zajímat svět jako takový. vzít ho na mnoho míst. i sama za sebe poznat ještě kupu míst na světě. vidět hodně z evropy. navštívit usa, které mám na travel-listě. udělat si další certifikát z angličtiny. více se podnikatelsky ještě osamostatnit. posunovat se dál. dotáhnout němčinu alespoň na komunikativní úroveň. a psát. psát si klidně jen tak dál do šuplíku. sobě pro radost. a občas myslet víc na sebe. téra