panečku, dlouho jsem nepsala. ale už jsem si několikrát říkala, že otevřu blogspot a něco sem dám. vlastně se mi kupa věcí sdílet ani nechce, to je hlavní důvod mé blogové nečinnosti. ačkoliv nemám v plánu to tady nechat ležet ladem a přestat blogovat. ani instagramu už tolik nedávám. bohužel ani knihám. filmům. criminal minds. trošku si tak stagnuju. // luka je velký kluk. přes den spí tak, že skoro nespí. já jsem z toho slušně vyřízená. badboy není moc doma, jsem na to hodně sama. občas bych potřebovala trošku vydechnout. tenhle týden jsem začala zase učit a musím si zvykat na režim. trošku přemýšlím, že bych si zaplatila nějakou paní na to, aby nám občas luku o víkendu večer přišla pohlídat a my mohli někam vystřelit. pár dní před vánoci jsme byli, lučka byl poprvé u našich, a bylo to hodně osvobozující. myslím, že takový čas potřebujeme častěji. to netrávení společného času akorát zapříčiňuje, že mám občas pocit, jako by to šlo do kopru. přemýšlela jsem zítra o narozeninové oslavě, na kterou jsme byli oba pozvaní. moje sis mi nabídla, že budu-li potřebovat, je k dispozici. ale už druhý týden marodí, a tak to vypadá. že budeme oba doma. já dnes jedu hrát šipky. abych se trošku odreagovala, nicméně to zase stojí na tom, kdy badboy přijede z práce. mateřství je nádherný. ale já mám občas pocit, vlastně velmi často, že nejsem žádná já. že jsem lukova máma. že téra, která měla přátele, bavila se, není. pro kupu lidí jsem pasé právě proto, že mám chlapečka. badboy jezdí domů z práce utahaný, a tak stejně zbývá starost o lučku i boříka na mně. takže ne, mě absolutně netrápí zlobivé dítě, protože to luka vskutku není. ani mě netrápí noční nespaní, protože on v noci spí krásně. já prostě chybím sama sobě, pokud to teda dává smysl. téra