včera to bylo čtrnáct let, co si píšu blog. dá se vůbec říci, že si ho píšu, když to tu klidně nechám tři týdny ležet ladem. ale nemám v plánu přestat psát úplně. je to moje místo. moje forma sebevyjádření. a taková jistota. protože co je větší jistota než čtrnáct let psaní? // a co že se všechno stalo za poslední dobu? nic a všechno. takže vlastně konstantně stejné. rozumíme si. sobotní návštěva broumovského kláštera. knihovna. prefektář. zákristie. kaple. a taky skvělá domácí malinovka a bezinkovka. a bárbí s míšou se konečně poznaly. dvě moje nejlepší kámošky, které jsou narozeny ve stejný den i rok. bylo to skvělý. taky jsem tuhle seděla dlouho s fjodorem, což je aktuálně můj knižní guru asi. půjčil mi ďáblův slovník a já byla nadšená. po čtvrt roce nekomunikace mě koloušek smazal z fejzbuku. chápeme, že je to největší druh pomsty v dnešní době. haha. včera na obrubníku jsme se tomu s denisou smály. prý jsem ho znemožnila víc. myslím, že on se znemožnil sám. // čtu. čtu hodně. nicméně vím, že na metu sto přečtených knih v roce 2019 asi pomýšlet nemůžu. to protože jsem byla cca první dva měsíce tohoto roku opravdu liknavá. // a už plánujeme letní dovolenou. protože prostě chceme si užít, vidět, zažít, poznat a ochutnat. lučka poprvé u moře. a na cestách delších než tři dny. / btw blíží se mi třicetpět. příští sobotu. to je drámo. to už je takový věk "nelíbí". alespoň mně ne. zdá se mi to takové definitivní. to už je střední věk, že? a co se divím. utíká to. přímo to letí. mílovými kroky. vždyť lukovi bude teď rok a půl. hotový kluk. // jdu poobědvat, než se mi to moje krásné dítě zase vzbudí. // jo a urazila bych si ruce za tu zprávu, kterou jsem si troufla přes messenger poslat. tak uvidíme. téra