než jsem stačila něco dalšího napsat, březen se přehoupl do dubna. už to budou tři týdny, co je nařízená dosti striktní celorepubliková karanténa. u nás jsou všechny dny hrozně rychlé, neb s klukama je stále co dělat. mathias teda stále hodně spinká, byť už ne tolik jako prvních několik týdnů, luka je drak. já jsem ráda, když stihnu odbíhat ke knihám nebo si na dvacet minut sednout k duolingu a udělat pár cvičení z němčiny. navíc mám pocit, že zapomínám angličtinu, což je blbé vzhledem k tomu, že i po mateřské to budu považovat za svůj zdroj obživy. našla jsem si nějaké podcasty v angličtině a vrhám se na to. // společenský život žiji hlavně po telefonu či messengeru. když kluky večer uložím a uspím, nastává můj čas pro sebe. teď aktuálně čtu od khaleda hosseiniho lovec draků a pak se chystám na nejlepší víkend patrika hartla a povídku něžná f.m. dostojevského. totiž, pana hartla si pozvala do svého pořadu na radiožurnálu lucie výborná. poslouchám její rozhovory s hosty nesmírně ráda, no a hartl mě nalákal si přečíst tuhle jeho knihu, kterou mám shodou okolností pár dní půjčenou doma. už jsem ji kdysi začala číst, nebavila, odložila jsem. resp. ani mě nezačala bavit. důvod byl prostý, chvíli předtím jsem v poměrně rychlém sledu přečetla téměř naráz tři jeho předchozí knihy a u čtvrté mi prostě došlo palivo. teď se na ni vyloženě těším. povídku něžná zmiňoval ve spojitosti s tím, že ji režíroval ještě coby student famu. a já ji mám zrovna doma. téra