zapomněla jsem si u našich mobil, a tak nastal čas po x měsících zapnout notebook. nekecám, já snad dva měsíce nezapnula ntb. a na telefonu posty psát jdou dost ztuha, resp. trvalo by to dlouho a na to nemám trpělivost. takže po více než dvou měsících jsem tu. stalo se toho poměrně dosti. v únoru jsem porodila mathiase, zítra mu bude šest týdnů, což znamená, že šestinedělí je ouvr. mathias se nakonec narodil skoro tři týdny před termínem. měl být plánovaným císařem, ale rozhodl se sám ještě dřív a tím císařem stejně šel, jen ještě dřív. byla jsem ráda, že už tou dobou vegetím v porodnici a jen čekám, až se ještě trošku dopeče, protože odhad porodní váhy nebyl bůhvíjaký. no nedopekl se. a jestli jsem před dvěma lety po císaři s lukou byla jako jura už čtyři dny po operaci, kdy nás pouštěli domů, a následující den jsem si už vykračovala na procházce, tak rekonvalescence po tomhle byla daleko náročnější a ještě doma jsem dva týdny jedla prášky na bolest. nicméně císař s epiduralem byl krásný zážitek. hlavně díky sestavě na sále, výborný doktor, anestezioložka, sestřička i nástrojářka. opravdu to bylo celé krásné. ačkoliv nečekaně prostě uprostřed noci, když mi praskla voda a začaly kontrakce. prostě fofr. badboy to nestihl, byl ještě v německu. // a jinak o pandemii asi nemá smysl psát. jen snad, že po slovech pana prymuly na mě padla totální deka a přepadl mě klaustrofobický pocit. jakože třeba dva roky se nepodívám ani za humna do polska? nebo kamkoliv jinam? naštěstí to politici začali mírnit a pan šmucler v rozhovoru s danielou drtinovou pro dvtv mi zase vlil do žil trochu optimismu. ale jinak mi v tom světě duchů chybí socializace. tak snad brzy. // snažím se stále dosti číst. od začátku roku doposud jsem přečetla dvacet čtyři knížek, což považuji za slušný počin a jsem na čtvrtině toho, co jsem si pro letošek vytyčila. někdy se o těch knihách zase rozepíšu. teď nemohu, peču tvarohovou pizzu k večeři, mám napuštěnou vanu, kam si zalezu s knihou šikmý kostel, předtím potřebuji studentům zaslat úkoly, když už mám ten notebook zapnutý, a po koupeli si chci pustit film králíče jo jo. // hodně kultury teď asi obsáhnu online či v televizi. divadelní představení. filmy festivalu jeden svět. // držím stále cukrovkovou dietu, jedu si prostě cukrfree. hele, už nejsem teda stoprocentní, maličko jsem si to upravila. ráno třeba často snídám ovesnou kaši, což prostě bylo při gestační diabetes vcelku nemožné. ale nesladím ji. také jím více ovoce. ale cukr ani žádné sirupy či náhražky cukru nepoužívám. za pár měsíců mě čeká opětovný zátěžový test a tam se ukáže, zda mi prediabetes zůstala či nikoliv. // jak se máte vy? ještě sem občas někdo zavítá? budu psát víc. nevypnu si notebook. muhaha. téra