brouzdám po internetu a vybírám vánoční dárky. luka má teď v neděli svátek. na lukáše. těším se, že mu koupíme v neděli ráno ke snídani růžový donat, a k tomu mu na stůl naservírujeme dárečky a on si je rovnou rozbalí. jsme v tom střídmí. dostane knížku podzim z nakladatelství paseka. už máme z té série jaro a zimu, teď je to u nás hitovka, každý den několikrát prohlížíme. koupila jsem mu na trénování jemné motoriky chytání rybiček, a pak dřevěnou raketu jako puzzle. toť vše. nechci je zahlcovat věcmi. byť dle mého úsudku mají přiměřené množství hraček, stejně to večer uklízíme poměrně dlouho. k vánocům nebo asi spíš luka k narozeninám, které má těsně před vánoci, dostane kuchyňku, protože už téměř rok vaří a stále ho to nepřestalo bavit. a jinak kromě knížek nemám představu. // tak. a čtu smrtiholku od lucie faulerové. letos mám tu českou a světovou prózu dosti vyváženou. dokonce jsem zjistila, že mám načteno o krapet více té české, poprvé v životě. teď jsem dostala k svátku další dvě knížky. hrdinky. a pak prózu mlíkař a anna burnsová, což je geograficky zasazené do severního irska. o tom toho vím pramálo, tak alespoň nebudu úplně blbá. lol. 

update o více než týden později. lol. nějak se mi přestal v kuchyni připojovat laptop k wifi a já  ho nebyla schopná přenést jinam a post dopsat. dnes jsem vyřešila problém. nejspíš krátkodobě, ale i to se počítá. haha. tak snad to dokončím. času stále stejně. protože matky na mateřské nerozlišují lockdown a nelockdown. rozčilují mě plné internety studentů či absolventů vysoké školy života, kteří neustále popírají aktuální situaci, případně mají pocit, že rebelovat je hustý, protože nám přece nikdo nebude brát demokracii a my si můžeme dělat, co chceme. většinou jde ale o ty, co volí ano či spd, tedy strany, co tak trošku popírají demokracii samy od sebe. ale to jim neva. ty restrikce nejsou jiné, než v ostatních zemích eu. noční lockdown byl zcela běžnou věcí při jarní první vlně v zemích, které na tom byly velmi špatně. i teď je noční lockdown třeba ve francii, belgii, některých spolkových zemích neměcka a určitě i jinde. lukáš dolanský, reportér čt v belgii, dnes vyprávěl, jak jsou belgičané ukáznění, protože nechtějí dopadnout jako na jaře. izraelci jsou na tom teď konečně dobře, protože měli v uplynulých týdnech tvrdý lockdown. ok, věřím, že lidi jsou otrávení z vlády. nadruhou stranu jí to můžeme sečíst příští rok při volbách a teď nerebelovat a nevotravovat. ale asi vám to vysvětlovat nemusím, protože předpokládám, že to tu čtou samí uvědomělí lidé. btw díky, že sem teda ještě občas zajdete. muhaha. 

hele, jsem poslední na světě, kdo objevil spisovatelku sally rooney, až když z ní byla celosvětová mladá hvězda? jsem o ní četla u lucie zelinkové na instagramu. ve vrácených knihách v knihovně jsem objevila její prvotinu rozhovory s přáteli, tak je teď čtu a je to vážně super. jenže to jsem trošku s křížkem po funuse, protože už u nás vyšli normální lidi. tak jsem si pustila podcast liberatura na rádiu wave, to já fakt ráda, přečetla ukázku v časopise heroine (to je ten, který hledají trafikantky vždy vedle časopisu konopí, nebo na mě rovnou chtějí volat protidrogové), no a pak si načetla různé recenze. the guardians tuhle knihu pasoval na budoucí klasickou literaturu. tak jsem si napsala do našeho místního knihkupectví a k okýnku si ji šla včera koupit. // jo a dala jsem si za cíl vidět do vánoc všechny filmy režírované jiřím menzelem. jsem hrozný ignorant české kinematografie a nic neznám. nic jsem neviděla. dnes večer si pustím postřižiny. a taky budu číst víc hrabala. až se prokoušu tou kupou knih, která se mi doma navršila a stále vrší. 

lak na nehtech mi stále nedrží, protože moje nehty jsou na dvě věci. nadlak. podlak. přeslak. všechno, co obsahuje slovo lak, s mýmy nehty neudělá lautr nic. přemýšlím o gelu opět, až skončí tahle podivná doba. jenže. vždycky ve finále zjistím, že jsem lakomá, spočítám si, kolik bych za to dala ročně a řeknu si, že si za to radši udělám výlet někam za hranice všedních dní. zajímavé je, že u cigaret to nepočítám. ale to proto, že tam si jednou za týden koupím krabičku, a když náhodou nemám, tak tři cigarety uloupím badboyovi. // byla jsem na kontrolním ogtt testu. což je test jako v těhotenství na cukrovku. potřebovala jsem vědět, zda mám prediabetes nebo ne. počítala jsem s tím, že mi zůstane. nevěřte v porodnici vůbec nikomu ohledně cukrovkové diety. hned po porodu vás zařadí na seznam zdravých matek, přinesou vám sladká mlíčka, vánočku, marmeládu, sušenky a říkají, že těhotenská cukrovka už není. protože vám měří cukr. a tvrdí vám, že už jste z toho venku. jsem věděla, že nevědí. z osmdesáti procent to dodržuju stále, stále kupuju jen potraviny 5/100, rozuměj obsahující maximálně pět gramů cukru na sto gramů potraviny. řeším glykemické indexy potravin. no tak prediabetes samozřejmě mám. resp. volám druhý den po testu na diabetologii, zda můžou vyřknout ortel. sestřička říká já těm číslům úplně nerozumím, zavolám kolegyni, moment. tak kolegyně taky úplně neví, ale říká, že asi těsně jo. tak jdu na začátku prosince k doktorce, která mi řekne, jestli těsně jo nebo ne. ale řekněme, že těsně jo asi jo. není žádné těsně jo. prostě ji mám. tak teď studuju, jak se liší stravování při gestační dieabetes a prediabetes. ptala jsem se na to právě té sestřičky, odpověď jo to já nevím. v pohodě, najdu si to na internetu, to mají doktoři moc rádi. téra