chtěla jsem být od všeho něco. taky rádi vzpomínáte na své dětské sny? kosmonaut bylo "must-have" přání. nemít takové přání? to by byl konec. hlavně před mými klučičími přáteli. k výstavbě rakety mi stačily žebřiny, žehlící prkno, židle, velká larisa a kufřík s "výzbrojí". taky jsem chtěla být kluk a jmenovat se jarda. když jsme stavěli za parkovištěm bunkr, nosila jsem ráda v ruce kovový kýbl (najitý vedle kontejneru, haha) plný kamení, jakože uhlí. připadala jsem si u toho dost mužně. bylo mi asi sedm. chtěla jsem být popelářka. koho nelákalo jezdit na tom stupínku a kdykoliv seskočit, ať si dá facku! taky pracovní doba se mi zdála přijatelná. v pátek objelo to velké popelářské auto naše sídliště a bylo volno. jaký to byl šok a prozření, když jsem coby školačka spatřila popelářské auto i ve městě. dozvěděla jsem se, že popeláři pracují i jiné dny a byl konec snu. nejschůdnější se mi zdálo povolání učitelky. důvod? prázdniny. ani jsem netušila, čeho bych byla učitelka. ale milovala jsem psaní na tabuli křídou. notýsky. známkování a pravítka. taky jsem chtěla být zpěvačka. baterka nahrazovala můj imaginární mikrofon. podupávala jsem si do rytmu twenty4seven a vlnila boky. dancefloorová hvězdná diva se ze mě nestala. z mnoha důvodů. jeden z nich je ten, že můj zpěv je sice zpěv, ale není to zpěv do hitparád a na velká pódia. na sprchu a auto to ale stačí!
to byla ta milá. malá. dětská přání. novinářka. to bylo to další. to, co mě lákalo léta. co bylo mým snem. cílem. čeho jsem nedosáhla. spíše svojí linknavostí než tím, že by nebyla možnost. navíc mě bavilo psát jen o sportu. a komentovat si sama pro sebe přenosy skoků na lyžích. v té době nebylo většího českého fanouška. díky mému úsilí. nadšení. a píli. a díky ochotě mého tehdejšího přítele vznikly nyní jediné webové stránky tohoto druhu právě o tomto sportu. a fungují dodnes. byť já už s nimi nemám nic co do činění. // taky jsem snila o nějaké kariéře, kde bych byla sama sobě svým pánem. bylo by to různorodé. kreativní. a "přelétavé". to má současná práce splňuje. ani chvíli na jednom místě. lidi různého věku. různých profesí. různého zaměření. s různými osudy. nakonec jsem se přeci jen dopracovala tam, kam jsem chtěla. ještě mám takový minicíl (mini?). pracovní. ale ten má velmi mnoho společného s mojí současnou prací. snad již brzy.
čím jste chtěli být vy? splnilo se vám to? téra
btw cimrmani v lednu budou. jupíííí.
2 komentáře :
Promiň, ale čeština je tady tak šílená, že mám problém to bez potíží číst. Interpunkce katastrofa. Vypadá to, že LIKNAVÁ (nikoli linknavá) jsi byla spíš při výuce mateřštiny. Vím, asi je to záměr takhle psát, nicméně věř mi, že dost nešťastný, protože to nejde číst, aniž by člověk neškobrtal a občas marně hledal smysl té tečkami rozsekané věty.
v pohodě. tenhle blog je takový můj poznámkový blok (nechci říkat deník) a je mi vcelku jedno, kolik lidí a kdo sem chodí. občas padne řečnická otázka. ale odpovědi v podstatě nečekám. a nepíšu takhle proto, že bych byla negramotná, ale protože mám takhle chuť psát, a tak tam píšu. a o smyslu to tady opravdu není:) o překlepech taky vím, často jsem líná znovu otevřít prohlížeč a opravovat. věř, že jsem vystudovaná bohemistka;) do pekla se mnou:XDDD
Okomentovat