... zapomeňte na chvíli na vánoce. chelsea fc přijede do prahy drtit sparta praha olé klub. v únoru, na valentýna. a já budu u toho. vstupenky na vyhřejvanou tribunu jsou pořádné dělo, vystačím si s těmi skromnějšími, ale prostě tam budu. a celou svou duší, celým svým tělem budu fandit modrým. sezona jim nevychází, v lize mistrů nepostoupili do jarní části. a praly se ke konci podzimu ve mně dva protichůdné pocity. doufat, že to šachtar či juventus nakonec fakt poserou a chelsea půjde dál, nebo doufat ve šťastný los, že by chels spadla na jaře do evropy a šťastný los by přisoudil chelsea spartě či plzni (v případě vzdálenosti od mého bydliště je praha ta lepší varianta). šachtar i juve jdou v lize mistrů dál a dnes se v lyonu losovalo o jarní evropu. chelsea přijede na valentýna do prahy. a já svátek zamilovaných oslavím zamilovaně na tribuně. sic bez didiear drogby, který kope kdesi v daleké šanghaji. bez mourinha, který byl velkou ikonou londýnského klubu. zato s torresem, který nestojí po přestupu do chels za nic, ale zadáte-li do googlu či weheartit.com slovo chelsea, kromě znaků vyskáče všude právě fernando.
miluju chelsea léta. ano, přišla jsem k ní v momentě, kdy se stal vlastníkem zámožný abramovič. všude médii se propíralo jméno chelsea a mně ten název přišel tak zvučný. začala jsem se pídit, co že je to vlastně za klub a sledovat, kdo tam hraje, jak hraje, a jak se chels pomalu dere nahoru. pak k nim přestoupil z francouzského rennes petr čech a klub se stal velmi sledovaným nejen v mých očích, ale i v očích českých médií a české fotbalové veřejnosti. milovala jsem/miluju didiera drogbu, jehož fotku stále nosím v peněžence vedle mého badboye. (fakt! muhehe). když jsem přijela ze své půlroční londýnské štace, v zakoupených štulpnách ze stamford bridge k sukni jsem si to pyšně vykračovala po městě. tenkrát to vzbuzovalo šeptandu i v naší londýnské čtvrti, kdykoliv jsem v této kombinaci prošla kolem kteréhokoliv chlapa. v létě 2007 při mé další pracovní štaci do anglie, jsem v jiholondýnském deptfordu vyhledala tatéra marka a nechala si nad kotník vytetovat starý klubový znak fotbalové chelsea. netvrdím, že to bylo to nejinteligentnější, co mě kdy napadlo, ale z mých tetování je to to, které má pro mě největší význam! na podzim 2007 mě zkontaktovala jana a nabídla mi cestu do londýna na zápas premiere league chelsea s evertonem na permanentku jejího přítele. byla to dobrodružná výprava, protože jsem ji neznala a vůbec jsem netušila, zda to není jen takový nějaký vtip.a 11. listopadu jsem najednou seděla v modrém království plném modrých zvučných chorálů a samotný zápas jsem vnímala jako ve snu. sledovala jsem neustále hráče s číslem jedenáct na zádech, který se stal také jediným střelcem modrých. zápas skončil jen remízou, ale pro mě to byl jeden z nejsilnějších životních zážitků. zážitků vidět fc chelsea live. tenkrát vystřídal v bráně petra čecha ital cudiccino, což mi vlastně nevadilo, protože čecha jsem viděla několikrát chytat v lize mistrů ještě za spartu. tentokráte byl zraněn ze zápasu s bayernem v lm. carla jsem nikdy živě neviděla, a tak mě to moc těšilo.
a teď snad uvidím chelsea live podruhé v životě. dnes to udělalo můj den nádherně modrý. moc se těším. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat