lásky jedné plavovlásky aneb jak měla bruneta starosti

weheartit.com

dle tipu té, kterou čtu teď úplně ze všeho nejradši, luxusní vanilky, jsem zašla do knihovny a půjčila si od amélie nothomb knihu strach a chvění. sic chválila převážně modrého plnovouse, ale toho v knihovně zatím nemají. a tak dostal ježíšek (badboy) domácí úkol. nothomb pro mě není žádná novinka, už jsem od ní dvě knihy přečetla. vždy jedním dechem a neskutečně rychle. a tak mě za chvíli čeká horká vana a právě strach a chvění. 

dnes, s cílem udělat náš byt zase o něco hezčím, jsme zašli do obchodu. do obchodu, ve kterém jsme se vyskytli už v pondělí a vybrali si tam do kuchyně linoleum připomínající plovoucí podlahu (plovoučce samotné se majitelka bránila). už v srpnu jsem byla schozena z obláčku, když jsem si myslela, že lino stojí hubičku a vůbec to nebolí. včera jsme doma měřili, sčítali, odčítali, násobili a dělili, a dnes jsme s lístečkem a rozměry dorazili do obchodu znovu. opět překvápko. lino se neprodává na metry čtverečné. v duchu jsem se bála toho, co změna počtů provede s finální částkou. a řešili jsme, zda nenechat chodbu až na zase na jindy. přeci jen se před vánoci hodí každý peníz. badboy vyndal mobil a kalkukoval. pořád nám to nevycházelo jako cena, která by zbourala náš rozpočet na krytinu podlahy. tak jsme nechali obsluhu obchodu pracovat. u kasy to se mnou málem švihlo. už jsem to ale řešit nechtěla. přeci jen to už měli nařezané, smotané. ale chtělo se mi brečet a žádná radost to teda nebyla. teď jsem přijela domů, dívám se na ty tři roury smotaného lina (zatím) v obýváku a doufám, že až v neděli dorazím domů z brna a lino bude položené na podlaze, přestane mě to štvát. 

a vyzvedla jsem si na poště ladybox, který nebudu ani otvírat ani recenzovat, jelikož je to dárek pro mojí sis. 

vana a kniha čekají. téra