kdyby tady byla.

úplně jsem zapomněla, že včera bouchla ta slavná devítka. 9. června tomu bylo 9 let, co jsem začala blogovat. sedm let jsem existovala na bloguje.cz, než tenhle portál odešel do věčných lovišť blogosféry. tady se mi líbí. ještě víc se těším na blogovou desítku. jsem zvyklá zapisovat si svůj život, mám na co vzpomínat. // dnes to byl hezký den plný bolesti. ne mojí. badboyovy. opět ho trápí záda. já jsem dnes dorazila do školy a uzavírala jednomu ročníku klasifikaci. byla jsem z toho taková divoká. známky vs. co opravdu umí. známky mají být určitým vodítkem, ale pro mě je směrodatná aktivita v hodině, schopnost mluvit, vyjadřovat se, mít názor. jenže jako kantor si tohle obhajte. takže každý dostal k známce vysvětlení. protesty ani reklamace nebyly. // odpoledne se badboy vzbudil po noční a nemohl se hýbat. opět. zase ta jeho záda. tak nás čekala cesta na neurologii. dokonce vypadal tak zbídačeně, že ho vzali přednostně. čekala jsem na chodbě a povídala si s pánem, kterému starosti koukaly z očí. vyprávěl mi, jak jeho paní leží na jipce, a on čeká na nějaký finální verdikt od lékaře. že už to jsou měsíce. a pak si člověk myslí, jaké nemá starosti. popřála jsem mu hodně sil a štěstí. odjeli jsme domů. ||| po roce jsem poseděla s bývalými sousedy. o generaci starší pár. ona - dávná kamarádka mých rodičů, já se s ní spřátelila nezávazně na nich, on - bývalý soused ze sídliště. jsou moc fajn. ||| zítra si balíme věci. chalupa. badboy bude marodit tam. bude tam i moje sis, která se učí na druhou státnici, a já z tama pojedu do práce. jinak by nás čekal víkend, kdy bychom byli zavření doma. téra