už to začíná. čím dál víc mě pálí žáha. v pátek vstupuji do třetího trimestru. a ten s sebou nese vždycky neduhy typu pálení žáhy, bolesti třísel (ťukám, to se ještě nedostavilo), a bolesti v kříži. dnes kontrola na lymfo, takhle jsem ještě nikdy nebyla pochválena. vždy to mám dobré, ale teď extrémně dobré. v průměru na všech místech o tři cenťáky mírnější otoky. // dnes akce rodičák a mateřská. zvolila jsem si výši rodičáku do lukových dvou let, končí mi tedy nárok na rodičák k 31.12. protože mám v poslední dávce dostat hodně peněz, doplatí mi to, o co mi krátily první měsíce finance, když jsem se vzdala mateřské, rozhodla jsem se, že si tu částku nechám rozpůlit a prodloužím si rodičák ještě o jeden měsíc. ok, trošku účelově. co kdyby mi něco káplo z toho navýšení, které už jen podepíše a schválí senát a pak mr. president? termín porodu  mám na konci února. při minulém těhotenství mi na sociálce řekli, že u osvč je jedno, kdy na mateřskou nastoupí. prý až nebudu už mít co fakturovat, ať donesu papíry. a tak jsem nenastoupila v té zákonné lhůtě osmi až šesti týdnů před termínem, ale cca čtyři týdny. počítala jsem tak s tím i pro teď. že nastoupím na mateřskou k prvnímu únoru. tenkrát to byl prý úřední omyl. nelze to tak. ok. tak já tedy nastoupím cca k šestému lednu. jenže víte co? za těch pět dní od začátku roku do šestého ledna si budu muset zaplatit v plné palbě zálohy na zdravotním i sociálním. a paradoxně v ty dny, za které bych měla platit, neodučím ani hodinu, nevydělám ani korunu, a státu bych měla odvést cca čtyři a půl tisíc. to chceš. takže kalkuluji, co s tím. zda na leden pozastavit živnost. nebo si nechat napsat neschopenku? já nevím. musím to všechno promyslet a propočítat. // jinak to byl dnes prima den. vlastně to byl prima víkend. v sobotu přijel badboy až později odpoledne z německa. a já večer vyrazila déňou, potkanem a sidem do baru. sid přijel na víkend sem na východ. co může pít těhotná holka s cukrovkou v baru? takže jsem byla o černém čaji s citronem a kávě bez cukru. sledovali jsme mma, fandili štáfkovi a attilovi. dělali si ze všeho legraci. povídali. bylo to skvělý. spát jsem šla o půl třetí. no nářez. vždyť já chodím spát v deset. ráno jsme měly už nějaký ten pátek naplánovaný výlet s bárbí do krajského města. jakože společný fajn den. těžko se mi po té barové noci vstávalo. ale hodila jsem se do gala, už jsem byla téměř před domem, když mi volala, že to stihne až na hodinu. mně se nezodpovědnost zajídá čím dál více, omluvila jsem se jí a řekla, že nemám chuť kamkoliv jet a dělat, že je to hezký den. a tak jsme jeli nakonec s badboyem a lučkou. koupila jsem si novou elenu ferrante, lučkovi leporelo plné symfonií a sonát můj první mozart, dali si kafe ve starbucksu, koupila jsem pár dárečků a sjeli jsme do obi pro ptačí krmítko, abychom měli s lukou ptáčkům co nabídnout. a odpoledne jsem usnula doma na gauči. // co mi poslední dobou hrozně vadí. kupa přátel má tendence vršit na mě své starosti a problémy. hele, jsem dosti empatická, cítím s nimi, ba přímo soucítím. ráda je vyslechnu. ale několikrát mi došlo, že jsem otázku a jak se máš ty? nezaslechla už pěkně dlouho. pravidelně mi ji pokládá jen míša, a o moje pocity se zajímá denisa. that´s all. vlastně jsem zjistila, že žiju problémy ostatních a vysává mě to. máme teď mlčící období s anet, které jsem to řekla. já už prostě nevím, co na stále se opakující povzdechy a řeči říkat, aby ji to uspokojilo. navíc prostě nejsem na příjmu stále. a teď jsem bouchla s bárb. mojí nej. ale došlo mi, že minimálně za poslední měsíce končíme hovor v momentě, kdy se nadechuji, abych i já řekla, jak se mám. najednou kvap, spěch, práce, jiná aktivita. připadám si, jako by po mně problémy jiných stékaly. a už chci být asertivnější a říct ne. neustále si řeším svoji cukrovku. to, jestli je lučkovi se mnou dobře. jak potěšit blízké na vánoce. fajn, to nejsou zase žádné extrémní starosti. je mi poslední dobou moc hezky. ale to neznamená, že si taky nechci povídat. // čtu další knihu miloně čepelky, tentokráte bezdětný otec a syn. miluji jeho tvorbu. zítra mám volný den, tak zkusím mimojiné tuto knihu přečíst a vrhnout se na ferrante. téra