jaro a karanténa nejdou moc ruku v ruce. mám pocit, že mě někdo o jaro okradl. byť teda když přijedu na chalupu, udělám si kafe a sednu si na zápraží s knížkou, luka si hraje na pískovišti, bořík lítá po zahradě a mathias spí ve vajíčku, mám pocit, že tam je svět ještě v pořádku. jenže interakce s kamarády je jen telefonická či messengerová, kafíčko si dáváme společně na dálku, když právě telefonujeme, a ten zdánlivý pocit normálnosti mizí v dáli. pocit normálnosti mám přes den, protože pro mě se v podstatě nic nemění. badboy má práci, takže je celý týden pryč, a já jsem na mateřské jako předtím. jen víc izolovaná. takže mi dny poměrně rychle utíkají. až dnes jsem s mum vypočítaly, že už se jede čtvrtý týden karantény. mně to všechno tak splývá, že nevím. ale i na sociálních sítítch jsem si všimla hashtagů karanténadennevím. // konečně jsem viděla film vlastníci, který mi přišel moc dobrý. museli se hlavní aktéři při natáčení moc bavit. a klobouček pro terezu voříškovou. mně a ramba nejde přes pusu, na klávesnici ani přes prsty. králíček jojo teprve čeká na to, až si ho pustím.  mám v plánu ještě navšívit web kin bio/oko a světozor a koupit si vstupenku na nějaký film a dívat se online. ale potřebovala bych ten film tak od deseti od večera, kdy je jistota, že moji malí hoši spí a nevzbudí se. // a tak vlastně mi zůstalo hlavně to čtení. a to mi jde. říkala jsem si, že bych si sem mohla hodit, co jsem letos přečetla, třeba to někoho inspiruje a bude mít chuť si něco z toho přečíst, protože si myslím, že nečtu úplně špatnou literaturu, a některé věci fakt stojí za to. téra

Édouard Louis - Dějiny násilí - tak hele, jestli jste četli už první díl Eddyho, tak víte, že máte čekat hlavně syrovost a takové to psaní až na dřeň. nechci psát žádné spoilery, takže jen snad to, že jsem si říkala, co víc ten eddy potřebuje za znamení, že to nebude dobrý?! jo a střídání vypravěčů mě iritovalo. ale za mě jinak must-read

Domenico Starnone - Tkaničky - prý je snad Elena Ferrante a Domenico Starnone jedna a tatáž osoba. nebudu tenhle stereotyp, teď už opravdu stereotyp, komentovat víc, než je třeba. co se týká geniální přítelkyně, tam snad ani ne, ale u ostatních knih ferrante v porovnání s tkaničkami, by se to i zdát mohlo. a jinak tkaničky samozřejmě ano. brilantní sonda do vztahů a historie jedné rodiny. více vypravěčů, tentokráte mi to bylo naopak sympatické.

Robert Brynzda - Kanibal z Nine Elms - výborná hodnocení všude, ale jiná vyšetřovatelka. a brynzdovy knihy bez eriky foster? to nechceš, jsem si říkala nejdříve. jenže ono to bylo fakt dobrý. bryndza prostě umí napsat čtivou a odsejpající thriller. 

C.J. Tudor - Jáma - četla jsem na podzim Kříďáka, což bylo super. thriller, který neměl vyšetřovatele, prolínala se současná linka a retrospektiva, udržovalo mě to hoooodně v napětí, a najednou se to všechno protlo a byl konec. no a Jáma funguje stejně. hlavně ten nepříjemný pocit, který jsem při čtení obou těch knih měla. to chcete.

Jan Leschinger - Lipová alej - je to příběh volyňských čechů. knížku jsem měla z knihovny, narazila jsem na ni v novinkách. čtu poměrně široký záběr literatury, a když jsem tuhle knihu objevila, říkala jsem si, co vlastně o takovém tématu vím? lautr nic. literatura má plnit vzdělávací funkci, většina mých vědomostí je právě z knih. tohle nebyla beletrie, ale zajímavý literární sonda do osídlení několika vesnic na ukrajině českou komunitou kdysi dávno. doplněno fotkami. jan leschinger je snad voják, mladý kluk, který se do takového tématu pustil, a povedlo se mu to.

Miloš Urban - Poslední tečka za Rukopisy - chcete-li se něco nového o Rukopisech dozvědět, a chcete k tomu neprofesorskou, ale milou formu, tak tohle určitě ano. ok, je to z velké části vyfabulované, ale povědomí o rukopisech by měl mít každý, a v těch faktických věcech se tam nelže.

Petra Dvořáková - Vrány - za hodinu a půl máte přečteno a pak jen tupě zíráte do zdi a říkáte si "wtf". anotaci k tomu psát nebudu, je jich na netu mraky. ale ten příběh je síla.

Jana Renner, Silvie Vondřejcová - První-Statečné-Jedinečné - existuje mnoho publikací o výjimečných lidech, i samostatné o ženách, které můžeme obdivovat. tahle brousí pouze do českých vod. jedna zajímavější než druhá. vždycky jsem si říkala, že v další kapitole už nemůže přijít nikdo tak zajímavý. jak pomýlená jsem byla. každou otočenou stránkou jsem se dostávala k osudu další úžasňákové. osudy nekterých se prolínaly, setkaly se, spolupracovaly. první poslankyně františka plamínková vstupovala do osudů mnohých v několika kapitolách. stejně tak olga havlová. čímž chci i řcít, že kniha je členěna do období. začíná životním příběhem magdaleny dobromily rettigové a končí martinou navrátilovou. mnoho žen mi bylo neznámých, stydím se. rozšiřuje to obzory jako blázen a dodává to i kuráž a životní elán. a taky uvědomění si, jak se jako ženy dnes máme a že ty rovné příležitosti za nás už mnohé vybojovaly. a to měly pěkně náročné podmínky. 

Han Kang - Bílá kniha- spíše lyrický příběh než skutečné vyprávění. bílá barva znamená v jižní koreji barvu smutku. nic veselého. jo a han kang nebude pro každého. doporučila bych raději začít vegetariánkou. na ní zjistíte, zda vám bude tahle autorka sedět.

Petr Sís - Zeď - pár dní před porodem jsme ještě jeli do prahy do doxu na výstavu petra síse. bylo to tak dokonalé, normálně jsem se zamilovala. a věděla jsem, že chci nějakou jeho knihu doma mít. na zdi mi visí zarámovaný krásný plakát, a no a okouzlila mě kniha zeď. nejen ilustracemi, ale i textem. objednaná, přečtená, prozkoumaná, boží.

Miroslav Šašek - To je Londýn - tohle není kniha o textu, ale spíš o ilustracích a vjemech. nicméně dozvíte se toho fůru. a byť je to kniha vytvořená před mnoha lety, a tudíž v mnoha věcech neaktuální, je úžasná a z téhle série si pořídím domů další.

Petra Hůlová - Zlodějka mýho táty - to byla, tuším, úplně první kniha, kterou jsem letos přečetla. je dobře hodnocená. já jsem ale nesnášela hocha, který byl ve střídavé péči a situace náramně využíval. a kdo jste to četl, netvrďte mi, že ne!

Václav Havel - Zahradní slavnost - asi poslední hra, kterou jsem neměla od havla přečtenou. co si budem, jeho dramata se čtou těžce. ale je dobrý vědět.

Kamila Hladká - Hornické vdovy - po shlédnutí minisérie dukla 61 mě tohle téma dosti zajímalo, knížku jsem měla v merku už sakra dlouho, dorazila k ježíšku. neveselé čtení, protože každý ten osud obsahoval smrt manžela a vypořádávání se s bolestí. au.

Scarlett Curtisová - Feministky nenosí růžovou a jiné lži - to bylo moc dobrý. jakože moc moc moc. existují různé formy feminismu, po přečtení jsem zjistila, že jsem regulérní feministka. a stereotypy o tom, že si takové neholí nohy a vypadají jako mužatky? nasrat. tohle bylo v-ý-b-o-r-n-ý. feminismus na mnoho způsobů, vnímaný mnoha ženami, zpracovaný různými formami.

Miřenka Čechová - Baletky - pokud jste měli doposud pocit, že balet je dřina, tak máte recht, ale nejen šíleně fyzická, ale taky psychická. jsem dost hubená, mám správně stavěné nárty? vyprávěno v du-formě, na což jsem si musela zvykat. možná šokující, byť do toho jdete s tím, že o baletu se všeobecně říká, že je to dřina a že ty holky to fakt nemají zadarmo a úsměv mají jenom na scéně. tyhle holčičky se cítily velmi elitářsky, nic jiného dělat nechtěly a zároveň balet milovaly i nenáviděly. intr. praha. samota. konzerva. a zbytek světa jim nerozumí. 

Erich Maria Remarque - Nepřítel - hele, věřili byste, že mám vystudovanou českou filologii a nikdy jsem v rámci žádné literatury nepřečetla remarqua? tohle byl soubor povídek a bylo to sakra dobrý. jako lákadlo na další remarquovy věci to zafungovalo skvěle. válka. první světová.

Lucie Hlavinková - Kdo šije u Podolské? - já ty české autory můžu čím dál víc. nejinak tomu bylo i tady. příběh napsaný na základě skutečnosti. znárodnění vyhlášeného salonu paní podolské a jejího syna. krutost socialismu. rok 48 až tvrdá 50. léta. kléma a jeho žena. proces se slánským. a do toho v podstatě obyčejné životy obyčejných žen. a přeci tak neobyčejné. 

Malála Júsufzajová a Christine Lambová - Já jsem Malála - příběh dívky, jež bojovala za vzdělání a kterou postřelil talibán. četla jsem ji nadvakrát. nejdřív jsem začala na podzim a odložila. nebavilo mě to. nakonec jsem někdy v březnu došla k tomu, že bych ji chtěla dočíst. a bavilo mě to. lol. protože je to na základě skutečné události. protože miluju chytrý holky. protože vzdělání považuju za důležitý. protože mě vždycky příběh z pakistánu, afghanistánu, íránu a dalších muslimských zemí enormně zajímaly. 

Rosa Ventrella - Příběh spořádané rodiny - další italská kniha, úplně jiného ražení než ferrante či starnone. a zase jde o vzdělání. lásku. jednu šikovnou holku. chudou rodinu. a čest především. tohle bylo tak boží, že jsem se bála toho, kdy ji dočtu.

Jan Tománek - Lustr pro papeže - tohle by měla být středoškolská povinná četba. týká se našich dějin. politických vězňů, let nedávných v podstatě. druhou světovou válkou zvěrstva neskončila. mladý kluk se v podstatě nevinně dostane do lágru. za hvízdání si písně od beatles v noci na jedné vesnici. dostane natvrdo pár let, které když uplynou, přibudou další, aniž by dostal vysvětlení. pendluje z věznice do věznice, snaží se tam etablovat a přežít, neslevuje ze svých zásad a čelí brutalitě a šikaně ze strany mnoha dozorců, kteří jsou v reálném životě milými a pozornými manžely, otci, dědečky. a jinak to jsou nechutní hajzlové, kterým bych drtila kleštěma koule, jak jsem je při četbě nenáviděla.

Heather Morrisová - Cilčina cesta- dívka cilka opouští koncentrační tábor v březince, aby byla poslána do gulagu kdesi za polárním kruhem v sovětském svazu. dvě dějové linie. retrospektiva týkající se koncentráku a současnost v gulagu. cilka pracuje v nemocnici, čímž je částečně chráněna před některými úskalími v táboře. vztahy mezi spolubydlícími na ubikaci, opravdová přátelství, láska, zavírání očí. říkala jsem si, že lágrových knih jsem přečetla už tolik, že mi to splyne. no ani náhodou.

Karin Lednická - Šikmý kostel - prý kniha roku 2020, a to teprve začínáme druhé čtvrtletí. hele, je to možné. je to prý první díl trilogie, taková kronika. ostravsko, karwiná, doly. smutné osudy. četlo se to dobře. jsem zvědavá, jaké osudy se objeví v pokračování.

Leila Slimani - V lidožroutově zahradě - vůbec jsem neznala, dokud jsem na ni nenarazila v jednom podcastu. ještě před pandemií jsem si pro ni došla do knihkupectví a neprohloupila jsem. říká se, že jde o paní bovaryovou 21. století. nemůžu říct, neb jsem nečetla. ale jde o příběh ženy, vdané ženy, ženy matky, které ač nic nechybí, chybí vlastně úplně všechno, a tak si to kompenzuje sexuálními hrátky s cizími muži. náhodně vybranými. všechna tajemství jsou ale časem odhalena...

Khaled Hosseini - Lovec draků - dlouho předlouho jsem tuhle knihu měla vypůjčenou od rodičů. vůbec, nad čím jsem tak dlouho dumala, než jsem se k ní dostala. opět můj oblíbený afghanistán ještě před sovětskou okupací. dětství malého chlapce vedle svého stejně mladého sluhy, nerozlučné přátelství, které ale dostane trhlinu, když hlavní hrdina prokáže svoji slabost - strach a slabošství. střih. politický azyl v usa a tamní život v afghánské komunitě. střih. nečekaný návrat do pakistánu a následně do afghanistánu, kde podniká "misi", aby odčinil to, co "pokonil" v dětství. 

ladislav zibura - prázdniny v evropě - no jestli chcete v době pandemie cestovat, udělejte to s princem ládíkem, protrajdáte a prostopujete evropu, užijete si skvělý humor, inteligentní a přesto vtipný, pokocháte se u ziburovy češtiny, květnatých souvětí, bohatého jazyka a nádherných ilustrací z dílny tomski-polanski.