už běží pátý týden karantény, že? a lidi jsou jako urvaní a lítají po venku často bez roušky, nebo už si užívají pártytime, protože jsou hovádka. nejhorší je, že takoví se teď nachází i mezi mými přáteli. řekněme, že jsou výrazně mladší než já, ale i tak si myslím, že v období 25+- by člověk už rozum mít mohl, ne? a ne argument, že mu jsou ta opatření jedno, že se koronaviru nebojí a jestli ho chytí je mu/jí taky jedno. chtělo se mi ublinknout. jsem si udělala takový malý sociologický průzkum z lidí, co to v okolí porušují. většinou nemají moc koníčků, největší je chodit do barů a hospod, jejich mottem často bývá tam kde ty máš otravu alkoholem, já se teprve rozehřívám, jejich práce je otrava nebo není žádná práce. chápu, že pak člověk zaměstnává hlavu méně, ale je tolik aktivit, co se dají dělat, a dá se to snad těch pár týdnů vydržet, ne? já bych potřebovala den natáhnout. teď přes velikonoce jsem se namlsala tím, že byl doma badboy, mohla jsem vstávat déle, daleko déle, takže nevadilo, že ponocuji, čtu si dlouho a jdu spát v jednu. včera jsem na to trošku pozapomněla, šla spát ve čtvrt na dvě, no a luka byl dnes v šest vzhůru. to už badboy odjížděl, takže mi nezbylo nic jiného, než vstát taky. říkala jsem si, že mu nachystám snídani, vyčistí si zoubky, převléknu ho a zalezu si. jenže najednou si přál dát prádlo do pračky, tak jsme šli prát, nanosil si do obýváku nádobí, že si bude hrát na kuchyňku, pak chtěl mathias mléko, tak jsem mu ho udělala, pustila si zprávy, rovnou si připravila snídani. no a má cenu jít podřimovat o půl deváté? nemá! už jsme s lukou vyčistili záchod, protože vhazování tablet miluje. tímhle tempem budeme mít večer superčistý záchod a prázdnou krabici s tabletami. navíc přendat prádlo z pračky do sušičky je taky deal. a další oblíbená aktivita je sedět v kuchyni na stole a dělat, že připravuje presso. což je vlastně dobrý nápad, půjdu si jedno připravit. // velikonoční volno bylo ve znamení pár výletů/procházek s badboyem, klukama a psím boříkem. v pátek jsme vyrazili na hráz východočeského moře, široko daleko ani noha. kromě rybářů na pobřeží. v sobotu jsme si koupili nejlepší místní kávu u okénka a vyrazili na kuks. trošku jsem se bála počtu lidí, ale nápad byl takový, že bude-li přehršel lidí, půjdeme přes louku směrem k braunovu betlému. lidí bylo maličko. když jsme parkovali u hospitálu, nebylo tam žádné jiné auto. v zahradách bylo všeho všudy šest lidí, a stejně jsme se vydali k betlému. příště ale půjdeme od vesnice. šli jsme totiž kolem prašného pole, kde jezdil traktor a došli jsme pouze k madoně s dítětem. luka by celý ten dlouhý úsek nejspíš neušel. tohle bylo tam a zpátky dohromady tři kilometry a on krásně šlapal. ale to pole! příště půjdeme hezky lesní stezičkou. počasí a příroda úplně sváděly k tomu, aby si člověk rozložil deku, plácnul tam sebou a četl si. tak jindy. v neděli jsme šli tady u nás na prochajdu. mathias v šátku, lukovi jsme po dlouhé době vzali golfky, protože to byla delší vychajda, takže střídavě šel a jel v kočárku. velikonoční pondělí bylo deštivé a bouřkové. původní plán les království vzal za své. badboyovi se v tom počasí nikam nechtělo, takže když přestalo pršet, chtěla jsem jít alespoň s boříkem. a protože luka koukal, tak jsem mu dala gumáčky a šel taky. a bylo to super. dovolila jsem mu hopsat do kaluží, a pak jsme si koupili na náměstí u okénka kafe. bylo to poprvé, co jsem byla na našem náměstí jediná. sedli jsme si na lavičku u fary, já pila kávu, lučka babycinno. // dočetla jsem přes velikonoce partrika hartla a jeho nejlepší víkend, což mi přišlo nakonec jak bezva čtení. zjistila jsem, že hartlovy knihy je potřeba si dávkovat postupně, pak ho čtu ráda. tatér z osvětimi byla další kniha, kterou jsem přes velikonoce přečetla. já už jsem před pár týdny přečetla cilčinu cestu, což je od stejné autorky heather morris a navazuje na tatéra. nicméně dá se to číst nezávisle na sobě. v cilce byl odstavec odkazující k tatérovi, v tatérovi bylo cilce věnováno podstatě více prostoru a sehrála tam důležitou roli. čtenáře to prý zaujalo natolik, že žádali autorku, aby rozpracovala právě příběh cilky, a tak vznikla cilčina cesta. líbila se mi více, než tatér, ačkoliv z hlediska skutků a pomoci ostatním vězněným byli oba skvělí. no a teď čtu apatykáře od české autorky lucie hlavinkové, od níž jsem opět před pár týdny četla knihu kdo šije u podolské? zatím nejsem ani v polovině, ale hrozně moc se mi líbí atmosféra městečka štramberka, kde jsem před lety byla a najednou mám pocit, že bych se tam chtěla zase podívat. v létě bude času na cestování po republice evidentně dosti. // tenhle týden půjdu podat daňové přiznání, a formulář o příspěvek státu pro osvč v době pandemie, na sociálku a zdravotní pojišťovnu. upřímně se mi nechce lautr nikam, dokud vláda neřekne, že začne to postupné řízené promořování. jedna moje instagramová kamarádka je doma s koronavirem. jediný kontakt, který s lidmi během karantény měla, byl nákup v albertu, tam prý se musela nakazit. a pak si běžte nakupovat. a náš premiér otevře hobbymarkety pro stovky lidí. what to say? téra