přestěhovala jsem si notebook do kuchyně a trošku popracovala. stále tvoříme s kamarádkou jeden anglický projekt pro žáky a studenty. je to běh na dlouhou trať, a ten začátek je nejnáročnější. svým stávajícím studentům jsem dnes zaslala další várku úkolů a už je jasné, že svoje kurzy rozběhnu víceméně až od září. nemám svoji provozovnu, učebnu, studentů je více než pět a nejsme schopní od sebe udržovat v učebnách rozestupy, hlavně děti. snad moje dva kavárenské kurzy by se mohly rozběhnout od konce května/začátku června. já to všudypřítomné nadšení z toho, že zítřkem se otevře valná většina obchodů a všechno se pomalu rozjede, nesdílím. protože se to vlastně pomalu vůbec nerozjede. rychle. vláda se nechala pobláznit tlakem lidí a tím, že rakušané a němci zjemňují restrikce rychleji. no nic. stejně s tím nic nenadělám. // badboy s lučkou si šli dnes po o lehnout, mathias střídavě spal a čučel v košíku, tak jsem si ho převezla do kuchyně, kterou jsem se rozhodla po obědě zpacifikovat. badboy vařil. takže zasviněná kuchyň, ty bláho. jenže on to po sobě už nikdy neumyje. a než se mi několikrát ohřála voda (jo, máme bojler, haha), tak jsem se rozhodla k zásadnímu kroku. vyluxovala jsem. zametla jsem. vytřela jsem. a když už jsem byla rozjetá, rovnou jsem se vrhla i na chodbu a balkonek, na kterém jsem rovnou umyla okno, vyměnila tam kobereček. ometla pavučiny. pak se vzbudil luka, já chvíli na to vzbudila badboye, aby si převzal mathiase, a vyrazila jsem s lučkou a psím boříkem na prochajdu a kafíčko do kelímku. to jsou takové naše chvíle, kdy je luka sám se mnou bez bráchy. v úterý s ním jdu na kardiologii, což asi nebude ta chvilka jen s maminkou, kterou by chtěl opakovat. ač mu dělají jen ultrazvuk, vždy řve jako tur. minule nebylo ani možné mu ho provést. tak snad teď. // mám občas pocit, že krním. a tak jsem vzdala české zpravodajství a střidám cnn a aljazeeru v angličtině, abych to stále měla v uchu a nebyla brzy úplně tupá. každý den si dávám dvacetiminutovku němčiny, při mytí nádobí a úklidu poslouchám podcasty. vede u mě liberatura, doslov, mileniálky čtou, a dnes jsem si pustila i holky z a cup of style. filmy moc nestíhám. byla jsem ráda za vlastníky a všechno ostatní na mě čeká. teď zrovna past, kterou si pustím asi dnes večer. vanu využívám na čtení. a také výjezdy na chalupu, kde si luka krásně hraje na písku, mathias spí a já mám čas na kafe a knížku. dočetla jsem teď svoji první absyntovku všem sráčům navzdory, jde o reportážní literaturu a zrovna tahle knížka se týká války v jugoslávii. a jestli jsem si myslela, že o válce na balkáně docela vím, tak fakt nevím. resp. nevěděla jsem. tohle nebylo jen čtení, ale i rešeršování, protože v každé kapitole bylo tolik nového. nakonec jsem musela čtení na jeden večer zcela utnout a nastudovat si válku v jugoslávii znovu, aby mi to celé dávalo smysl. je to tak s každou absyntovkou? mám v plánu přečíst další, ale asi se na to budu muset připravovat. teď čtu žítkovské bohyně od kateřiny tučkové. jestli mě čtete nějaké matky na mateřské, jak si vyčleňujete čas samy pro sebe? já totiž kolikrát ještě oběd připravuju v pyžamu. // téra