poslední dny se pročítám reportážemi z polska, kde ženy (nejen ony) bojují za svá práva. za právo rozhodovat o svém těle samy. rozhodovat o interupci. ten zasranej kaczynski (nemůžu být slušná. prostě nemůžu!!! kapišto?!), také ten nejvyšší maršálek v sejmu, a černoprdelníci otáčejí polsko v peklo a prdel. jak měl někdo na tamní demonstraci trefně napsané na tranparentu polsko má daleko do nebe. země, kterou mám ráda. její historii. kulturu. poláky samotné. resp. tu polovinu, která podporovala rafala trzaskowskiho v prezidentských volbách, protože to jsou svobodomyslní lidé. co chce vlastně polsko? kam směřuje? potlačit komunitu lgbt a dělat, že nikdo takový neexistuje? byť jde o slušné lidi. zakázat ženám možnost potratu a myslet si, že se nic takového neděje dál? děje. jen je to o to rizikovější a nebezpečnější. // bělorusové zas už několik týdnů protestují proti zkorumpovaným volbám a autokracii prezidenta lukašenka. protestují. chodí do ulic. stávkují. chtějí regulérní svobodné volby. češi? chodí do centra prahy vyřvávat proti rouškám a tomu, že nemůžou do hospody a trajdat v noci ulicemi. problémky. // v náhorním karabachu už ázerbajdžánci za podpory turků rozbombardovali i nemocnici, lidé tam umírají. a u nás se řeší roušky a restrikce. lidé tam přicházejí o členy rodiny, přátelé, střechu nad hlavou. u nás se protestuje proti rouškám a restrikcím. lidé utíkají do jerevanu a dalších arménských měst, u nás se protestuje proti rouškám a restrikcím. zní to celý absurdně, co? a víte, co lidi dnes na republice řvali? že chtějí zpátky svůj život. iq tykve. 

tak jsem si zase zvedla tlak. bohužel takové dýně začínají být i mezi některými mými známými. a i moje dobrá kamarádka propadla tomu, že covid je chřipečka. nejlíp to vystihuje okamura. všechno je to zbytečný a ty lidi by stejně umřeli. je mi z toho na ublinknutí. mezitím vesele nazvou do své hospody kamarády a známé, zamknou, pějou, pijou a cejtěj se hustě, že tomu dávají na prdel. to je ještě víc na ublinknutí. nebo řekněme, že nevím, co je víc na ublinknutí. // je tak těžké zatnout zuby a nějak těch pár nejtěžších týdnů nějak přečkat? evidentně. protože je demokracie a nikdo jim přeci nebude nařizovat, co mají dělat. a to je kámen úrazu. zjišťuju, že mnoho lidí pojem demokracie vůbec nechápe a nerozumí mu. přitom jsou to právě oni, kdo většinou volí dosti nedemokratické strany typu ano, spd či komunisty. teď se tady totiž stalo to, že tihle najednou útočí na ty, co respektují nařízení a nehroutí se z toho, že mají mít přes hubu v obchodě či při kontaktu na ulici s lidmi roušku, se slovy, že jsou ovce v područí vlády. resp. sousloví područí vlády nepoužijí, protože nevědí, co znamená. ale rozumíme si, že jo? sami pak volí nedemokratické strany, ale cítí se hrozně svobodomyslní a hustí, že jako bojují za demokracii. kdyby blbost nadnášela...

už do tohoto postu nemůžu napsat lautr nic. nic o knížkách. o výletě, na kterém jsem s badboyem a kluky byli. resp. minivýletě, spíše milé procházce. o květinách, které máma doma. pro co jdu zítra do lidlu. a tak. nic, vůbec nic se k tomu nehodí. // a tak jen doufám, že příští rok budeme výročí vzniku československého státu slavit s demokratičtější a schopnější vládou, bez koronavirové pandemie a že všechno tohle bude jen zlý sen. téra