hele, že už blogům docela odzvonilo? já tady jedu na setrvačnost. poznamenat si (ne)důležité věci, protože ač jsem takový ten pamětník, co si pamatuje, kde hráli všichni čeští hokejisté v době nagana a v jakém pořadí šli na nájezdy s kanadou, některé důležitější či nedůležitější věci si zase nepamatuju. a protože růčo píšu hrozně nečitelně, těžko si můžu psát deník. byť asi začnu. na utřídění myšlenek. a jen pro sebe. tohle je takový otevřený zápisník, takovéto pojďte dál do mé mysli. a stejně vás nepustím moc daleko.  a čtu už jen dva blogy na světě. aranel a lucii konečnou aká scénáristku. takže bych aranel doporučila, aby v mém zájmu psala častěji, neb si ráda čtu o cizích životech. lol. //  velikonoce nějak proběhly, rozhodla jsem se v príštím roce péct berana. inspirovalo mě stories martiny pártlové, kam jí ženy posílaly fakt nepovedené beraní počiny. to je umění hodné mě. co si budeme, oni i ti jakože povedení beránci jsou vcelku creepy. // chtěli jsme na chalupě zahájit grilovací sezonu opečením buřtů, ale buřty zapomněli naši doma. tak jsme snědli vánočku. my s badboyem a klukama o víkendu navštívili pár míst v okolí, rozuměj v okrese, a bylo to prima. i proto, že mates už chce sám venku chodit. // lučkovi včera dorazily parádní boty, které ho z nějakého důvodu tak rozčílily, že z toho měl bubliny u nosu, zajíkal se, klepal se a odmítal si je obout. pak prišel na kafe můj taťka, pochválil mu samochodky, lučka si je nechal ochotně nazout a odkráčel s taťkou na procházku. tak nevím. dnes vyvezu kluky na chalupu, páč už dosněžilo, svítí tu slunko a nám se fakt nechce opět trajdat po městě či po nábřeží podél vody. resp. klukům by se asi chtělo, protože kachny, labutě, kočky na parovodu, a tak, ale já raději kousek té přírody. přírody s rtěnkou. protože té se nevzdám. // nějak jsem teď pár nocí přepálila a šla spát hrozně pozdě, přičemž moji dva malí chuligáni jsou po šesté ráno vzhůru, a tak to dnes vidím na krásnou devátou hodinu. téra