tak teda nothing

hysterie z toho, že věcí na učení je stále kotel, včera vygradovala. tak mě to zblblo, až jsem začala skákat od jednoho k druhému a udělala si v tom ještě větší guláš. takže jsem si řekla stop, sbalila si tašku a vyrazila na sluníčko do parku, kde jsem se učila postupně jenom gramatiku. po příchodu domů jsem opět příliš nezchytřela, protože jsem opět sáhla po literatuře a večer ve vaně mi dělala společnost už zase syntax. takže! prostě teď o weekendu dorazím literaturu úplně, abych ji měla z krku, a pak mám dva týdny na to, abych do sebe nacpala zbytek gramatiky a ještě si všechno zopakovala. dnes mám v plánu mít vypnutý notebook a zítra pro jistotu odjíždím na chalupu, kde není šance na internet. dokonce teď decentně přemýšlím nad tím, zda bych tam neměla pár dní zůstat, odříznout se od světa a jen se v klidu učit. víte, já se vlastně neumí nějak efektivně učit. to, jak se někdo na vejšce učí na zkoušku třeba týden, dva. tak to jsem nikdy nezažila. když jsem věděla, že mi o něco jde, udělala jsem jedno, maximálně dvoudenní nalejvárnu. snad v prváku jsem byla taková dost ostražitá, tak jsem se na prakťák z angličtiny učila celé vánoční prázdniny, jenže za dva dny jsem všechno uměla a pak jsem se tak bála, že jsem se pořád učila dokola. je pravda, že třeba literaturu 1. poloviny i 2. poloviny 20. století jsem si postupně pročítala už několik měsíců, ale ve finále jsem nad biflováním jako takovým strávila dva dny před zkouškou. a hlavně si myslím, že můžu hodně stavět na přečtené literatuře, že vlastní zkoušenost dělá mnoho, a troufám si říct, že to, co mám načtené já, nikdo z mých spolužáků nemá.

včera ráno jsem vykoukla z okna, slunko. naposledy ho pamatuju ojediněle před dvěma týdny v sobotu poté zase dva týdny nic a předtím tak asi tak dva možná i tři týdny nic. tak jsem na chvíli juchla. ale víte co. prostě mám ráda víc sychravé počasí. no, ale šlo se mi pro cartridge na náměstí fakt hezky. potkala jsem svoji babičku, dala mi padesátikorunu na zmrzlinu. tak jsem si koupila grepovou mattonku. a pak jsem šla přes to město do parku. mohla jsem jít kratší cestou, ale chtěla jsem se nadýchat lidí. hrozně mě v tom parku znervozňovala slečna. šla tam asi na první rande s hochem a pořád se tak nepřirozeně smála úplně všemu, co řekl. nejhorší na tom bylo, že to byly naprosto banální věci. a na ostatních lavičkách seděli povětšinou důchodci a vedle sebe měli postavené hůlky. po celou dobu, co jsem tam seděla, tak se pár laviček vůbec nepohlo. říkala jsem si, zda je nemám obejít a zkontrolovat, zda teda vůbec ještě jsou. tak jsem si radši sbalila saky paky a šla přes město domů. odzkoušela jsem si ty sandálky, jenže prostě 39 mi byly malé a vietnamci boty číslo 40, nejběžnější velikost, nedělají asi. 

tak jsem vytáhla zděndu ven, že se potřebuju nadýchat hospodského smogu. ještě mě napadla iva, jeho taky, a tak jsme jí nezávisle na sobě ve stejné minutě napsali. ocenila jsem nakonec, že je hezky, páč jsem si to štrádovala na náměstí, usadila jsem se na lavičku před beránkem a čekala. a ve vzduchu bylo léto a cítila jsem, že mě čeká něco nového a že život je vlastně fajn, státnice-nestátnice. pak jsme seděli v arkaně a po přesunu v marcu a hrozně jsem si to s nima užila, páč to byla fakt sranda. dala jsem si do jukeboxu zahrát rytmuse. dnes jsou v pohoří tři sestry, ale já jdu fakt pařit. bude tu spát indiánka a vyráží nás nakonec víc. tak se těším. doufám, že zase macmac předvede nějakou scénu. // nad ránem jsem měla skvělej sen. // rafa benitez pryč z liverpoolu do interu; sympatický muž jde trénovat sympatický team. beztak, i když soupeř chels, tak je mi liverpool sympatický, páč je to anglický klub, že jo. v príma městě. // philadelphia srovnala sérii s chicagem, takže to bude ještě dramatické finále, než někdo sáhne po stanley cupu. // jdu vypnout počítat, a s kritickým realismem skvotovat do vany. jdu totiž za dvě hoďky na kontrolu na lymfologii. téra