praha, praha, praha. bylo tam blaze, ale už jsem zase zpátky. xxx tak jsem si včera sbalila kabelu a v dešti jsem si to štrádovala na bus. než jsem pak z čerňáku dokráčela do cčm, moje baleríny vzaly téměř za své a málem v těch kalužích uplavaly. příjemný podvečer i večer. ráno cesta do jinonic. musím říct, že to byl docela sekec mazec. hned pak jsem se vrátila na národní třídu, kde jsem měla spicha s čuču, jíťou a ondrou, šli jsme na ranní kávu, čuču se vracela pro ten list, co jsme museli předložit a pak jsme frčeli kolem "zlaté kapličky" na smetanovo nábřeží. to už bylo mnohem lepčí. připadala jsem si při tom testu aspoň občas chytrá. kofola a čaj u lažanských (pivnice jak má bejt) a pak jsme s čuču trajdaly po obchodech, páč jsem sháněla ten vršek ke státnicím. a mám! a taky mám nové sluneční brýle. ještě pořád nevěřím tomu, že jsem si ty úchylné tyrkysovo-zelené plastáky fakt koupila. ale teď jsem měla rok rudé, tak to není zase takový skok. na to, že jsem sháněla křiklavě růžové. ale ty si taky ještě pořídím. prostě... červené se mi zlomily. brek. no jo, mně brýle déle jak sezonu nevydrží. žádné. předloni jsem měla ty letecké, loni jsem ztratila černé, tak jsem si pořídila rudé a ty už jsou taky v brýlařském nebi. nechť je jim země lehká. jsem prostě člověk, který na brýle sedá, šlape, zavalí je knihama. ale na tyhle si budu dávat setsakramentský pozor. a budu je leštit! // takže... začíná mi slušně přeskakovat. předevčírem se mi zdálo, že zemřel julius zeyer. prostě jsem se probudila a přemýšlela jsem, zda už jsem vůbec v té kožíkově knize k jeho smrti došla (rok 1901) nebo zda jsem to četla v nějakých skriptech či jiných chytrých knížkách. taky se mi v mých snech zcela živě promítal vrchlický. xxx zdeňka braunerová je mi nesympatická čím dál víc. já se šaldovi vůbec nedivím, že je z dalších, kdo ji jako ženu nechtěl. byl o devět let mladší a že se mu líbila MLADŠÍ (vdaná) růžena svobodová, to je snad samozřejmé. jenže tahle zdeňka pořád všem kolem něco vnucovala. své názory, paříž, slovácko, roztoky u prahy, zeyera, bílka, brožíka, úprku. ovšem že růžena svobodová byla rozmarná panička obklopující se drahými předměty (straka jedna) a ráda flirtovala se šaldou, ačkoli měla svého svobodu, jenže braunerová byla normální žárlivá medůza. asi byste si museli oba dva díly kožíkovy knihy přečíst. myslím, že to stojí za to. ti, co třeba mají rádi literaturu, dějiny literatury, nebo to i studují, tak jim to krásně utříbí druhou polovinu 19. století, a druhá kniha vlastně i 20. století po smrt braunerové v roce 1934. musím říct, že na základě této knihy mě začal velmi zajímat julius zeyer. četla jsem od něho někdy loni dům u tonoucí hvězdy a tenkrát jsem měla dělat jeho interpretaci a vůbec mi nešlo do hlavy, proč zrovna paříž. teď je mi už všechno krásně jasné.
kolikrát týdně na sebe asi tak patláte mask of magnaminty? je to zdravé dvakrát do týdne? xxx zítra nebo v sobotu dopo musím ke kadeřnici. neodkladně. fakt to už je konec. nejde to. jednou se ráno probudím, vylekám i vlastního psa a nerozčešu to už. důkazem je to, že jsem si včera skvěle vyžehlila vlasy. došla jsem pod deštníkem na nádraží, nasedla do busu na prahu, vystoupila, došla k tomu cčm a měla jsem vlasy jako ovčí vlnu. to, že se mi vlní, budiž, ale to, že je mám tak neskutečně husté, to mě poslední dobou dost štve. no nic, plytký post. jako vždy, hehe. prostě jsem utahaná za ty dva dny. a od zítřka opět studijní marathon. thetéra
Žádné komentáře :
Okomentovat