... zase se dostávám do obvyklého čtecího koloběhu. není to už závod s časem. spíš opět po letech jen tak pro sebe a to, co mě skutečně baví a zajímá. přečetla jsem knihu 6000 kilometrů touhy, kterou jsem již zmiňovala. koho zajímá islámský svět, přijde si na své. mě osobně mile překvapilo, jak liberální byl pákistán na přelomu 70. a 80. let. pravda, není liberální jako liberální, ale v rámci mých představ o muslimském světě na mě působil v této knize liberálně dost. zajímavé je, jaké věci si uchovává má paměť. jeden čas byla mou obsesí hra geo-challenge na fb. od té doby nemůžu z hlavy vyhnat tvar pákistánského státu. ačkoli si myslím, že v zeměpise mám slušné znalosti, těžko se mi tahle část asie představuje. věděla jsem jen o hranicích s afganistánem a indií, ale těžce se mi vše představovalo. tahle kniha byla natolik skvělá, že jsem už prozkoumala na internetu ledascos o pakistánu. většina lidí, které znám, a tohle téma by je třeba i mohlo zajímat, mávají rukou, že znají příběh bez dcerky neodejdu, tudíž vědí. pravdou je, že i tahle kniha odstartovala můj zájem o přivdané ženy k muslimským mužům, či prostě o život v muslimských zemích. může za to hlavně skvělá vyučující multikulturní výchovy, která mě přivedla k novinářce petře procházkové a její knížce frišta. k dalším počinům procházkové jsem se dostala už sama. zajímavé věci sepisuje a dává dohromady magdalena frouzová, jejíž dvě publikace závoj a džíny a mříže v ráji můžu taky doporučit. nedávno jsem četla zase knihu o němce, která si vzala za manžela šejka, a o tom, jak je takovýhle multikulturní vztah náročný. // kniha "6000 kilometrů touhy" byla zajímavá tím, že se na psaní podílela nejen žena, jejíž muž byl pakistánec a nedobrovolně držel ji i děti v pakistánu, ale na psaní se podílely i obě dcery anja a miriam. nejmladší syn byl postižen, a tudíž otec časem povolil, aby žil s matkou v mnichově. ale dcery, až na jednu malou letní výjimku, kdy miriam vycestovala do kanady za příbuznými, strávily spoustu let v pakistánu, kde nejdříve vzdorovaly, a poté začaly navštěvovat americkou střední školu. univerzitní studia pak absolvovaly již v usa, a tím pro ně "nadvláda otce" skončila. tím, že v pakistánu dávaly obě velké rodině najevo, že tam nepatří a cítí se být němkami, měly v podstatě zajímavý život. za celou dobu se nepodřídily tomu, že by měly chodit zahalené, a že by měly přestat poslouchat abbu a odložit džíny. // zajímavé bylo, že tamní zákony jsou přeci jen jinak nastavené, a tak už ve třinácti letech miriam řídila auto. // celý příběh na mě v podstatě nepůsobil tísnivě, a naprosto jsem si tu knihu užila. doporučuji. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat