pátek 27. června 2014

sbohem, armádo!

tak a je to! nemám tedy stoprocentní prázdniny jako učitelé, ale můj pracovní režim je hodně omezený. poslední týden probíhá v duchu loučení a příjemných konverzačních hodin. why not. z našeho bytu se stává květinové království. už ani nemám tendence květiny nějak aranžovat, jsem ráda, že mi tak tak stačí vázy a všechno přidávám tam, kde je ještě místo. čokolády mizí v badboyově trávícím ústrojí. a nejvíc se trapně raduji z materiálních věcí. mě není těžké potěšit, ale dnes a včera jsem tedy byla potěšena úplně nejvíc... ||| už ve středu jsem vzala první várku dětí na zmrzlinu. nebylo to příliš divoké. dvě moje oblíbené holčičky. daly jsme si točenou a šly si udělat anglickou procházku. ve čtvrtek jsem nakoupila několik vaniček zmrzlin a pohostila čtyřleté. poté ty sedmileté. všichni odiplomovaní. a tak to má být. a o půl sedmé už jsem s čerstvě nalakovanými nehty usedla s markét v kavárně. nové kavárně. byla jsem tam úplně poprvé, dostala výklad o kávě, poté delikatesní kávu. probrala jsem tamní knihovnu, která v kavárně je. plná klasiky. ach. mohly jsme si zahrát šachy, ale nevyužily toho a hrou na klavír jsme nechtěly odradit ostatní návštěvníky. udala jsem to neuvěřitelně letní a pozitivní tríčo, které mi přišlo z ebaye. čínské L je naše S. takže tríčo šlo markétě, která si ho hned oblékla a už nesundala. a já dostala krásné narozeninové dárky. kávový obraz na stěnu do kuchyně, a to nejlepší vintage ramínko! už jsem po něm pokukovala několikrát. a teď ho mám. tralala. a vylisovaný čtyřlístek do peněženky pro štěstí. před půlnocí jsme z kavárny odešly, majitel za námi zamknul, a my pokračovaly dál. ke mně domů. udělaly jsme si další kávu, seděly na balkoně, natahovaly cigaretový dým, povídaly, prostě skvělé. poté, co jsem upadla do komatu ve dvě, jsem nebyla ve čtvrt na osm, kdy můj psí kámoš už kňučel, vstát. byla jsem tentokrát za pěkně protivnou paničku, protože jsem ho venčila v ty dvě ráno a říkala jsem si, že do půl deváté vydrží v pohodě. a vzala jsem ho na procházku až o půl deváté. rozcuchaná, kruhy pod očima zakryté velkými slunečními brýlemi, byla mi z nevyspání zima a nechtělo se mi lautr nic. || ve školce jsem dostala lízátko od jednoho předškoláka a třináct pusinek. príma. odpoledne jsem se vydala na krásně zrekonstruovaný statek v nedaleké vsi, kde už seděla valná většina mých kolegů ze školy. káva. občerstvení. milá konverzace. a přesun k nám do města, abych si zašla na večeři se svými seniory, které učím. a tam jsem dostala pugét domácích růží a naprosto nejkrásnější vintage/pařížskou látkovou tašku. hand-made. originál. už mi visí na novém ramínku. \\\ zítra odjíždím na chalupu, kde není příliš internetu, ale instagram pojede dál. ten miluju a těžko se vzdávám postování všeho kolem sebe. // čeká nás rodinná oslava. veget. a klid. ||| téra

1 komentář :

Sapik řekl(a)...

Děkuji moc za toto suprové zamyšlení... I já jsem nedávno měla takové menší zamyšlení, kdy jsem si říkala, zda je potřeba mít vlastně tolik věcí ve svém šatníku a došla jsem k tomu, že opravdu není třeba a tak jsem si toho docela dost vyházela a pořídila si to, co mi chybělo ze sekáče a je mi daleko lépe :)