neděle 28. září 2014

kde ty časy jsou...

všichni mají radost z toho slunečného počasí a teplot, které mají v týdnu vystoupit až nad dvacet stupňů. jen já se proti tomu opět vyhraňuji. včera jsem ráno šla venčit svého psího kamaráda, a pršelo. a během dne se to tak vyčasilo. tohle není žádnej hipstr postoj. jakože potřebuji být nutně v opozici ke všemu krásnému. už od mala zkrátka miluju sychravé počasí, mlhy a déšť. tedy přesně asi naopak to, co ostatní. a ne netvrdím, že nemám ráda slunéčko, ale od podzimu do jara zkrátka ne. &&& víkend je krátký. mám pocit, že toho stíhám pramálo. v pátek jsem se viděla s macem, chvíli jsem s ním poseděla a zase frčela domů. navíc jsem se dozvěděla, že budu mít jeden kšeftík, se kterým jsem už nepočítala. proč ne? 

badboy marodí stále se zády. nemá ani vycházky, a tak se trošku nudí. včera jsem plánovala nějakou procházku s boříkem. domluvila jsem se s duem z.&n. a vyrazili jsme do přírody. každá procházka si žádá kávu, a tak jsme skončili u té nejlepší. malinko pozměněný interiér, kávička stále stejně skvělá. popovídali jsme. nakonec to nebylo veselé. a vrátili se k nám. ||| večer pak dorazila liška. sama. vypily jsme tři konvice zázvorového čaje. dobře popovídaly. o půlnoci jsem ji hodila domů. ||| dopoledne po psí procházce jsem rozesílala to, co jsem komu slíbila, tvořila domácí úkoly pro děti i seniory, probírala se šanony a třídila, vystavila faktury, sepisovala účastníky kurzů. a najednou uběhly celé dvě hodiny. ještě mě čeká dotvořit plán na celý rok pro jednu firmu, což mě maličko škrtí, ale tak co. přečetla jsem polovinu knížky agatha raisinová a výletníci z dembley, což mě trošku naštvalo, protože jsem si myslela na knihu celou, plus její další díl. ale dnes tuhle ještě dočtu. to zase ano. film žádný. gilmorky žádné. // nejsem sama, kdo má hodně práce a povinností. mac mi v pátek říkal, že by nejraději sekl s prací a dělal to, co já. což jsem mu rychle a náležitě rozmluvila. má dvě děti, musí platit účty a přes léto je to práce dost vrtkavá. lidi se chtějí vzdělávat jen přes školní rok.

mám velkou radost z časopisu nové proměny bydlení. léta jsem byla velký čtenář časopisu marianne bydlení. dělala to milá redakce, designeři a atmosféra kolem časopisu. najednou z něho zmizela pavlína blahotová, šéfredaktorka, a mně vám bylo téměř smutno. a zcela náhodou jsem se přes jeden z blogů, který ráda navštěvuji, dopátrala, že paní blahotová zakládá své vydavatelství a nový časopis. spolu s ní do toho šla téměř celá bývalá redakce marianne bydlení. a tak jsem přesedlala tam. s tím, že i marianne budu paralelně sledovat. téra

Žádné komentáře :