kdybych nebyla takový extrovert, byla bych málem misantrop. o víkendu jsem zjistila, že jakožto majitel bytu, který jsem si koupila v loňském roce, jsem povinna do konce ledna podat daňové přiznání k nabyté nemovitosti. v pondělí jsem šla na finančák. těch lidí. vzala jsem si formulář a šla domů. druhý pokus dnes ráno. finančák otevřený od osmi, já tam pět minut po půl osmé stepovala, četla si před hlavním vchodem a čekala, až se otevřou dveře, abych to stihla všechno vyřídit, než mi začne hodina. byla jsem tam dalece první a v klidu se začetla. za minutu osm nás tam stálo asi patnáct. dveře se otevřeli a všichni ti lidi mě začali předbíhat a utíkali! takže jsem přišla nahoru asi tak fakt patnáctá. jen jsem si opakovala to snad není pravda. naštěstí byla kancelář, kde pomáhají s výpočtem daně, zavřená. byla jsem odkázána na telefon v rohu haly, abych dle svého počátečního písmenka v abecedě zavolala příslušné paní. a ta byla hrozně milá a ochotná, takže jsem to nakonec zvládla během chvilky. // pak jsem šla k mum na kávu, abych se nemusela vracet domů. // nemilé zprávy hýbou mým světem/životem. některým věcem těžko věřit a zdají se tak neuvěřitelné. ve špatném slova smyslu. samozřejmě. // a odpoledne jsem volala měšťáky, aby odchytili zaběhnutého psa. // den jsem zakončila u markét, která je s trombózou stále doma. bořík jí označkoval spoustu bytu, jak byl nervní z čivaváka. a to můj psí kámoš normálně nedělá. // zalézám do postele. dočtu knihu. a dobrou s kobrou. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat