přehršel všeho.

23.7.// náhrada za včerejší tenis přišla dneska. Musela jsem trénovat backhand a občas si připadám jako malomocná. Snad o víkendu další tenisová sešn. Pak káva. A pak oběd s našima o vesnici dál s výhledem asi tak na celé východní Čechy. Bouřilo se, nic z toho však nevzešlo. // cigára&káva. Zredukovala jsem to. A přitom to jsou takové mé radosti. V posledním týdnu proběhly dny, kdy jsem neměla ani jednu slimku. Jak já to vedu. Dnes jsem se v podvečer cca tři hodiny zaobírala myšlenkou, že si sjedu pro krabičku. Ale bohužel jsem o tom pouze přemýšlela. A tak mi všude zavřeli. Nejbližší benzínka dvanáct kilometrů. A tak budu dnes opět „čistá“. Lol. // nějak na mě všechno padlo. Nechápu to. Celé to nechápu. Potřebovala bych se z toho vypsat, ale je to natolik osobní, že to nedokážu. Připadám si jako šelma v kleci. Nejhorší je, že se z toho nedokážu ani vyplakat. Mně už týdny nepřišly slzy. Mám pocit, že už nemám žádné slzné kanálky, že tu hořkost a ten smutek musím prostě spolykat. Celý můj problém je ten, že jsem moc domýšlivá. A i to potřebuju změnit. A už se nenechám jen tak srazit na kolena. Možná to teď ještě nebude pár veselých týdnů, ale ustojím to. Vždycky jsem si myslívala, že můžu mít to, co chci, že stačí chtít. Není tomu tak. Téra.