povzdechnutí.

tak ještě jednou dnes. nejspíš je to počasím. padla na mě taková nostalgie. nechuť. možná letargie. jse doma sama jen se psí dorotkou. otevřela jsem bloglovin, na kterém se mi kupí nepřečtené posty z "oblíbených" blogů. kdysi jsem si tam naloudovala obrovské množství blogů, hlavně ze škatulky fashion a beauty a mám to tam tak dodnes. každý den rozkliknu bloglovin a vyskočí mi nové posty, nemusím tak chodit z blogu na blog. upřímně? tak 80% toho prokliknu jako mark as read a mám pokoj. tak proč je nesmažu? pohodlnost a lenost. tak jako mám přeplněný seznam čísel v mobilu, tak takhle u mě funguje i bloglovin. cca dva roky zpět jsem někde čirou náhodou narazila na blog scénáristky lucie konečné. od té doby se k němu neustále vracím. pokud se skutečně těším, že na mě něco vyskočí na bloglovinu, tak jsou to její posty. nadhled. skvělý smysl pro humor. originalita. skvělé tipy na všechno. ráda dle ní sleduju filmy. čtu knihy. okukuju na internetu lidi. dnes jsem při čaji dostala chuť mrknout na její blogové počátky, a tak jsem se vrátila až do roku 2011. a tak moc mě baví! jdu si na to uvařit další čaj. || dá se v tomhle počasí vůbec dělat něco jiného, než toužit po ptačí budce, po tom zajít si na výstavu, dát si horké cappucino a wafli jako včera, povídat si o knihách, sledovat interiéry od woodyho allena. ? || nedá! || narazila jsem dnes na italský internetový obchod se spoustou designerských značek. mezi nimi figuruje i profláklý michael kors, jehož kabelky se mi zkrátka líbí. ceny mi připadají příznivé, plus mínus osm či devět tisíc. když k tomu přepočtu slevu 20% od voguehaus, mám chuť jen kliknout a objednat. to bych ale nesměla letět příští týden do londýna, kde jsem už zaplatila letenky a ubytování a ještě tam určitě pěkný ranec utratím. tak třeba příští měsíc, pokud bude sleva platit? chtěla bych napsat, že podlaha v kuchyni počká. ale nejsem si jistá. řekla bych, že nepočká. a tak je to pořád. pořád má něco přednost. můstek v puse. nová lednička. účty. podlaha. ... téra