finally.

prožívám nějakou pracovní krizi. chtěla bych se pohnout dál. doufám, že to klienti nepociťují. učebnice, které používám, už znám téměř zpaměti. a to jich mám třeba třicet. jeden typ jsou základní různých úrovní. další pak doplňkové. teď jsem si z ulozto.cz stáhla jednu, kterou mi doporučila kamarádka, něco jsem si vytiskla a včerejší a dnešní hodiny byly zase trochu jiné. hledám i různá zajímavá videa na youtube, která se dají pouštět pro zpestření hodiny, netrvají dvacet minut a jsou pro různé úrovně. sama se víc věnuju obchodní angličtině. a potřebuji se dostat i do té technické. chtěla bych trochu inovovat i dětské hodiny. někde se realizuji lépe, protože děti došly do věku, kdy už umí psát. tvořím si vlastní pracovní sešit a těším se, že se do toho pořádně obujeme. jenže pak tu jsou děti, které učím třetí rok, stále nejsou píšící a mě už dochází občas inspirace a mám pocit, že už vykrádám sama sebe. že to jsou variace na něco, co jsem už dělala. probírám se materiály, které doma mám, chtěla bych vlastnit kupu nových učebnic, ale věc je ta, že anglické učebnice, které mě zajímají, jsou neuvěřitelně drahé. a to nemluvím o celé sérii. zajímalo by mě, kde berou letitý jazykáři inspiraci. a potřebovala bych inspiraci v podobě zajímavých učebnic obchodní či technické angličtiny. nejvíc mě baví market leader, všechno ostatní je takové provizorní. nějaká témata jsou i v oxford word skill, a mám šanon plný kopií časopisů business spotlight. ale jinak je to všechno takové nijaké. 

a na to, že jsem tenhle týden měla relativně čas, moc jsem nedala ani filmům, ani literatuře. a je mi to hloupé, protože ti, co mi dali zajímavé tipy na filmy, se mě teď ptají, jak se mi to líbilo a já stále opakuji, že jsem to ještě neviděla. ale nějak se mi tenhle závod sama se sebou začíná zajídat. měla bych se smířit s faktem, že nikdy nepřečtu všechno, neuvidím všechno a nebudu vědět všechno. že i ve své práci budu mít mezery. hodně těžím z toho, že jsem dle studentů charizmatická a bavím je, ale čím dál víc mám pocit, že to není všechno. že určité charizma mít můžu, ale pokud se neposunou dál, je mi i má osobnost k ničemu. 

dnes je to takový stěžovací post, byť tohle já nerada. ale z některých věcí se musím vypsat. měla bych se nad některými věcmi povznést a nezabývat se jimi, ale moc mi to nejde. nekorektnost. setkávám se s tím čím dál víc a nevím, jak na to reagovat, protože mám chuť občas praštit do stolu a ukončit hodinu. na kartičce je čína. co je typické pro čínu? odpověď dostanu, ale pouze v českém jazyce číňani jsou malý, vošklivý, žlutý a maj šikmý voči. tohle mi řekne vzdělaný člověk. a já na něho vejrám jako z jara. really? kartička s pojmem polsko. začnou se uchechtávat a praví, že poláci jsou veksláci. have you ever been to poland? málem tristní otázka vzhledem k lokaci, kde se nacházíme. většina jen pro benzín nebo na tržnici. proč by tam jezdili? nemají poláky rádi. možná raději od tématu. || nedokážu se s tím nějak ztotožnit. za prvé neuvědomělost. spousta z nich vůbec netuší, co v evropě či světě je, není, co je a není typické pro dané země či národy. a když jo, neumí to říct tak, aby to bylo hodno jejich postavení, věku a vzdělání. || a pak bojuji s tím, že zadám-li někomu úkol, on ho nesplní a další hodinu nás zdržuje nebo je prostě sám úplně mimo, jak s tím naložit? těžko budu někoho trestat. těžko někoho vyloučím z kurzu.  u některých studentů si říkám, zda jim to fakt není hloupý? jsou dospělí, k něčemu by měli vést své děti, ale příkladem jim sami nejdou a neplní to, co mají. je to kurz od kurzu. jsou kurzy totálně namotivovaných našláplých lidí, u kterých nevím, co dřív, protože je to naprosto skvělé s nimi pracovat, pořád mě toho kupa napadá, a oni jsou hladoví po informacích. ale pak jsou tací, co se mě po pěti letech se mnou a dalších pěti s jinými lektory zeptají, k čemu jsou potřeba pomocná slovesa a že se rozhodli je nepoužívat a mně se chce brečet. || a pak ještě těžko rozdýchávám u věcí, které se student musí naučit zpaměti /nepravidelná slovesa, slovesné vzorce, časové předložky, .../, když mi řeknou, že to nechápou. to je jako kdyby se někdo učil básničku a řekl, že nechápe, jak se to má naučit. grrrrrrrr. 

zkrátka jsem dlouho žila v naivní a utkvělé představě, že je-li někdo dospělý a chodí do práce, má rozum a plní si své povinnosti. omyl. ještě stále se mám co učit. || no nic, jdu si trapně prohlížet kolekci zkrášlovadel od nyxu na instagramu. ochat a achat. a za chvíli mi přijede velevážená návštěva pražská a taky moje sis. a budeme mít tatarákový večer plný pohody. téra