moje zubařské peripetie pokračují. před měsícem a půl mi při sváče a zakousnutí do müsli tyčinky se mi rozpadla korunka. mám ji v puse rok a půl. od ní mám můstek. akutně jsem potřebovala k zubaři, ten mě však objednal až na za dva týdny. po dvou týdnech jsem k němu do krajského města jela. zbrousil mi zub a řekl, že příště uděláme otisk. objednal mě na za měsíc! fíha. bála jsem se o můstek, který si v puse vesměs jen tak visel. prý není důvod se bát. moje nová strategie byla kousat na druhou stranu. během dvou týdnů jsem si přivodila zánět dásní na té straně. a nebýt gelu, který mi m., co by dentální hygienistka, věnovala, trpěla bych mnohem déle. od té doby mě však trápí čištění mezizubními kartáčky. dásna už mi dávno nekrvácela a teď plivu krev. minulý týden, pět týdnů poté, co se mi rozpadla korunka, a do návštěvy zubaře byl pouhý týden, mi při pojídání kuskusu! spadl ten můstek. na jednu stranu úleva, byl vcelku. uložila jsem ho do krásné vintage škatulky, přestala se bát a měla jsem radost, že je to stejně vzadu, tak to vidět není. dnes mi zubař řekl, že vzhledem k tomu, že můstek i korunka byly u sebe a korunka praskla, musí mi nechat udělat nový můstek. opět mi to všechno obrousil, sejmul otisk, když to tahal dolů, podařilo se mu vytáhnout mi z úst i druhý můstek, který mi pak lepil. a teď si říkám, zda funguje nějaká reklamace? měla jsem ho rok a půl, i když není keramický, ale pryskyřičný, nebylo to všechno levné, a teď budu půlku z toho platit defacto znovu. a to nemluvím o tom, že už mi během roku a půl ten můstek dvakrát spadl! abych to uvedla na pravou míru, nejsem žádný prasák, vždy jsem se hodně starala o zuby, ale asi je to dědičné, taťka prý měl můstek taky brzy, ale jemu na rozdíl ode mě vydržel několik desítek let. jezdím ke svému zubaři dva roky, nezažívám tam žádný stres, dřív mě i banální preventivka děsila, byť o nic nešlo, a teď je mi fajn. na první pohled mám fakt hezké zuby, absolutně rovné, a od té doby, co nekouřím, i daleko světlejší. ale vlastně nevím, na co mám v rámci zubařské péče přesně nárok a za co přehnaně platím?
to bylo takové malé zubařské okénko. || dnes mi druhou hodinu ve firmě přišla hospitace. musím říct, že mě to pobavilo, protože tím, kdo mi hospitaci dělal, byla moje spolužačka z vejšky. svět je malý. ale já to naprosto beru. potřebuji zpětnou vazbu nejen od studentů, ale od někoho "zvenčí". nijak mě to nestresuje, spíš mám pocit, že ta hodina je taková našlápnutější. dostala jsem dost dobré hodnocení, a na to konto i oznámení o navýšení hodinové taxy. na jednu mě to moc těší, na druhou se tomu musím smát. kurzy soukromé, které neučím pod jazykovkou, mám cenově třikrát až čtyřikrát vyšší, mluvím o skupinkách, ale samozřejmě mě to těší i tak, protože to znamená, že asi odvádím dobrou práci.
po návštěvě zubaře jsem se vrátila do čska, kde jsem měla ještě dva dětské kurzy. dostala jsem šílenou mígrénu. dlouho se nic takového nedělo. ale dnes jsem měla chuť oflákat hlavu o stěnu. po kurzech rychle domů, vyvenčit psího kámoše, dát mu véču, vzít si paralen a na tři hodiny upadnout do komatu, abych se pak konečně cítila trošku lépe. velkou radostí dne budiž jmenován čas, kdy jsem s šíleným bolehlavem doklusala domů, a na stole v kuchyni na mě čekal balíček od delfičky, obsahující nádhernou tvářenku od bourjois. naprosto upřímně jsem si málem cvrkla, jak mě to potěšilo. avizovala mi přes instagram před pár týdny, že mi ji zašle, ale mezitím jsem to vypustila z hlavy, a tak to bylo obrovské a krásné překvápko. strašně mě potěšilo, že někdo, kdo mě zná jen skrze mé fotky na ig, mi chce udělat takovou radost. a pak že sociální sítě kazí charakter. lol. už před devíti lety (pane jo, to je let!) mě četla žilinka, vůbec jsme se neznaly, a ona, vědouc o mé lásce k fotbalovému klubu fc chelsea, mi jednou takhle napsala mail, zda nechci přiject do londýna a jít si na zápas chelsea s evertonem. prostě jen tak. pijánko. a já jela! a byl to neskutečný zážitek. nejsem nijak speciální, a přitom má občas někdo chuť mi jen tak udělat radost? splnit sen? ať už fotbalový nebo marnivý? jen takové malé zamyšlení. každopádně děkuji.
a teď se jdu odebrat na lóže, finišuji s petrou braunovou a pořád nevím, co z toho nakonec vzejde. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat