jaká je realita? taková, že do těch nových plavek se mi nevejdou prsa! takže jsem je nabídla sis a mamuš, odzkoušej a jedné z nich pak budou říkat pane. a já zase budu dělat u móře asi vostudu, nebo nebudu nosit nic, nebo nevím. || od včera jsem přemýšlela, jak dnes naložím s časem. nakonec jsem si ale domluvila zubaře a pak měla jeden kurz. totiž! mám v ústech můstek. z pryskyřice. a ten mi za rok a půl, co ho mám, dvakrát spadnul a teď i prasknul. a když mi dělal pan zubař otisky, řekl mi, že cena bude šest tisíc. spadla mi čelist. peníze jsem si doma odpočítala, schovala je pod knížku jakože tohle je kupička zuby a přes to vlak nejede. jenže pak mi to začalo v hlavě vrtat. to budu každou chvíli platit tyhle peníze? rozhodila jsem sítě, udělala průzkum, nastudovala zákon, načetla různé diskuse a vyčkávala. minulý čtvrtek mi zazvonil telefon, že můstek je ready k nasazení. optala jsem se, jaká je cena. stále stejná. šest tisíc. a tak jsem začala se sestřičkou licitovat o ceně, byla jsem si celkem sebejistá v tom, co říkám. rozloučily jsme se s tím, že stejně mohu dorazit až začátkem července, tak ať to s panem zubařem proberou, ale že za tuhle cenu si to do pusy vsadit nedám. uběhl týden. zase taková frajerka jsem nebyla. upřímně, když jsem tam včera volala, byla ve mně malá dušička. naserte si vlastního zubaře, když je jinak príma a dentistů je nedostatek! sestřička mi sdělila, že cena stále zůstává. opět mé argumenty. pak na ucho dostávám zubaře. v momentě, kdy já, nastudovaná, argumentuji, opírám se o zákoník, smírně říká, že mi dá slevu. čekám jakou. zaplatím jen třetinu původní ceny. beru. v pátek dorazím. trošku jsem se dnes bála, ale byl neskutečně milý, rozebrali jsme cestování, politiku, brexit, památky, i zuby. a nakonec mi z té slevy dal další slevu. takže jsem se dostala na čtvrtinu původní ceny. a prý by se už se mnou nechtěl dohadovat, protože mám stále argumenty. beru to jako poklonu. to, že mě teď bolí celá pusa, jak mi to různě brousil a nasazoval, to beru jako trest za svoji hubatost. ale udělalo mi to celé takovou radost, že jsem se hned na srpen objednala na preventivku, a jela jsem si koupit nový rozjasňovač a tvářenku. a zjišťuji, že potřebuji nové úložné prostory na pudry/rozjasňovače/tvářenky. nevejdou se mi už. || předevčírem se i podařil husarský kousek. zívla jsem si tak, že jsem si vykloubila čelist. myslela jsem, že si cvrknu. naštěstí se kloub sám vrátil a zbyla po něm jen pekelná bolest, pocit, že mám zalehlé ucho a citlivá tvář. včera to bylo pořád bolavé. dnes ještě úplně nedokousnu, ale ucho už téměř zalehlé nemám a tvář mě už nebolí. to jsou věci. || je mi třicet dva, jiné posty než o zubech, úrazech a nemocích už asi nemá cenu ani psát. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat