včera jsem dostala jednu zajímavou pracovní nabídku ohledně učení a musela jsem odmítnout. pořád mi to leží v hlavě, ale bohužel není v mých silách toho už víc odučit. potřebovala bych k sobě někoho stejně zodpovědného jako jsem já sama, koho bych pověřila odučit to, co já nestihnu, dohazovala mu klienty a měla z toho peníze. prostě taková minijazyková škola. lol. ale protože jsme nána nedůvěřivá a mám pocit, že to sama udělám nejvíc, mám pak kupu práce, málo času a lidi, kteří půjdou jinam, protože já to časově nestíhám. ale tak to holt je. || příjemný podvečer s edý u kapučína a okurkové limonády. předtím rychlé setkání s důšou. večer pak bar. byli jsme jak gang. a hlavně v baru dalece nejstarší, zbytek byla koťátka z tanečních. naposledy, co jsem si letos mohla vyšlápnout v sandálkách na boso. || dnes ráno potřeba něco změnit. a tak jsme naši paletovou postel strkali na druhou stranu. vytírali tu kupu prachu, ke které se mezi ty palety člověk běžně nedostane ani vysavačem. malovala jsem část stěny. přerovnávala si kosmetiku. prala štětce. jedla hummus. vezla taťku a psí smečku na chalupu. a uvědomila si, že je ten úžasná říjen. měsíc, který mám spolu s prosincem úplně nejradši v celém roce. protože je to už prostě pořádný podzim. šustění listí, vůně z komínů, déšť, sychravo, mlha, občasná ranní jinovatka, velké šály, všude vřes a dýně. || odpoledne jsem na chvíli usnula a teď si pustím film. a zítra konečně kafíčko s liškou. chyběla mi. dovolenkovala si. s ad hrajeme na to, kdo vydrží delší čas mlčet. a já nemám radost. protože prostě proto. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat