v sobotu jsem si sice připadala trošku jako kachna. ale pak jsem se hodila do gala a vydali jsme se na oslavu šedesátin badboyova taťky. a musím říct, že to byla hrozně príma akce. začínala ve dvě odpoledne. byli jsme s badboyem domluvení, že až budu unavená, vezmu si auto a pojedu domů. jeden kamarád pak dělal taxíkáře, takže badboy, který tam pouštěl muziku, se chtěl i s bednami a ntb nechat odvézt domů. nakonec to ale byl tak fajn, že jsem vydržela do dvou do rána, a jeli jsme domů spolu. sic jsem už ke konci nevěděla, jak mám sedět nebo stát, ale bylo to tak moc fajn, že jsem prostě domů ještě nechtěla. catering byl friendly k mojí cukrovce, takže mňam. stihla jsem si v chodbě udělat svoji první těhotenskou fotku, která se mi moc líbí. fakt na ní nevypadám /dle mého úsudku/ jako úplná vorvaň. všichni ke mně byli nesmírně milí a ohleduplní. že jsou chápavé ženy, to je mi jasné. ale jak něžně a hezky se chovají muži, kteří vás ani neznají... 

v neděli jsme byli takoví nepoužitelní. navíc jsme doma měli psí duo. ale ven jsme na chvíli šli. provětrat sebe i psiska. a v podvečer se vypravili do kina na film milada. jak už se stává za poslední týden takovou mojí novou dobrou tradicí, zase jsem zavelela omylem  hodinku dříve. a tak jsme si koupili lístky a šli do kavárny na kávu. || film milada byl pro mě jeden z nejemotivnějších filmů ever. vlastně ten úplně nejvíc emotivní, kdy jsem cítila nenávist, vztek, hanbu, lítost, hrdost... všechno se to prolínalo. posledních dvacet minut jsem brečela jako želva. a podle zvuků linoucích se všude kolem jsem nebyla rozhodně sama. i badboy mi řekl, že měl na krajíčku. povinně bych na tenhle film poslala všechny ty, kteří házejí do urny stále hlasy těm zasraným komoušům. vím, že mají jiný háv než za bolševika, ale pořád to jsou komunisti. nechala bych tam ty voliče sedět v zamčeném sále až do posledního titulku a pak bych je donutila podepsat prohlášení, že jsou krátkozrací chlíváci s naprosto zdecimovanou pamětí. tahle strana zničila úžasné osobnosti. jednou z nich byla právě milada horáková. čest její památce!

v noci jsem špatně spala, protože mímo mě moc nenechá. jakákoliv pozice spánku je ta nesprávná. a tak jsem si na internetu hledala informace o procesech v 50. letech, abych neměla jen kusé informace, a četla si info o prokurátorce brožové-polednové. úplně se mi svíraly všechny vnitřnosti z faktu, že byla sice v roce 2008 odsouzena, ale mr. klaus jí dal v roce 2010 milost, protože je stará. jak stará? milada horáková se neměla šance dožít stáří, její život zhasl v devětačtyřiceti letech, a tahle bréca s ní neměla absolutně žádné slitování. ještě že je už po smrti, protože bych jí přála asi to nejhorší. doufám, že hodně trpěla, mrcha jedna. úplně cítím, jak mi stoupá tlak a glykemie. ale nesmírně jsem ten film prožívala, a to noční čtení bylo také dost výživné. || když se mi před šestou ráno podařilo zamhouřit oka, byla jsem pak ve čtvrt na osm po zazvonění budíku jak zbitá, ještě jsem ho o půl hodiny posouvala. a po obědě jsem se natáhla a tvrdě usnula. probrala jsem se až na dětských kurzech, kde pro únavu není prostor. || na šestou jsem pak už mířila do knihovny na divadelní představení iluze v podání spolku kašpar z divadla v celetné. komorní/bytové představení čtyř herců kolem jednoho stolu. byl to zážitek. 

zítra mám dopoledne dva seniorské kurzy, protože v pátek se chystám do prahy na impresionisty na hrad, takže už nic dělat nebudu. a pak mám odpoledne v čska dva dětské kurzy, kam si s sebou beru i psího kámoše. už opravdu finišuju. || dnes mě potěšila ket zprávou, že mi v pátek přihodí k odsávačce na mléko, kterou mi propůjčila, i lahvičky, ať je nemusím kupovat, protože její gábor je přestal potřebovat. deal. takže ještě pletená čepička, ať jich má víc než jednu, a takové ty pletené ponožko/botičky, aby mu nebyla zima na nožičky. to pokoukám asi v praze. téra