jak jsem si představovala tohle ryze nepracovní domácí pondělí? vydatný spánek. kniha. film. dobrá snídaně. procházka se psím kámošem. ačkoliv jsem si včera téměř do půlnoci četla, dnes jsem byla v šest vzhůru a rozhodla se jít ven s boříkem. důvod zcela prozaický. sněhový poprašek na silnici, autech, trávnících. poprvé letos takhle u nás. takže jsem si nechala spací tríčo, skočila do nějaké té garderoby a válenek, a po šesté ráno jsme si to pochodovali venku. jsem po snídani, dopíjím čaj, a ještě si zalezu. už cítím, jak se do mě zase dává únava a mám chuť na spánek. ale ještě než znovu usnu, budu si chvíli číst hotýlek. to se tak báječně čte, není divu, že jsem se od toho včera nemohla odtrhnout. alena mornštajnová je úžasná vypravěčka. || včera v podvečer jsme se vypravili na náměstí na rozsvícení stromečku. moc se nám v té zimě nechtělo. hlavně jsem ušla asi dvacet metrů a zase stahy břicha. já si na to snad nikdy nezvyknu. byli jsme zmrzlí, přitom docela nabalení oblečením. přišli jsme chvíli před pátou, ale než zástupci města odříkali své projevy, sbor zapěl pár koled, bylo skoro půl šesté. psího kámoše už badboy zahříval v náručí, a kdyby byl na náměstí stáneček s horkým čajem, tak už žmoulám kelímek a srkám horký mok. nestalo se tomu tak. doma jsme si hned vařili čaj, badboy zaplul do vany, já s knížkou do postele. rozsvítili jsme si stromeček, zapálili první adventní svíčku, která byla i za dorotečku. zase jsem si v posteli pobrečela. domácí mazlíčci nemají odcházet. a ne takové tvrdohlavé holky, jako byla naše doruška. teď 9. prosince v sobotu by jí bylo patnáct let, ale myslím si, že si zasloužila ještě rok až dva s námi tady. neslyšela, na blízko začínala mizerně vidět, ale byla to skokanka, fyzicky dobře vybavená holka, která až na posledních pár dní nikdy neztratila chuť k jídlu, žila pro dobroty a odměny, boříkovi vždy vymetla mističku. chybí. je tu bez ní tak prázdno. koza róza naše. || hezké pondělí. téra

btw dnes je čas na tajemnou vraždu na manhattanu od woodyho allena.