pátek 13. července 2018

přijeli jsme na víkend domů z chalupy. po deseti dnech. není tam wifi. jedu na datech přes telefon, a to se mi opravdu psát vůbec nic nechce. takže jsem markantně eliminovala čas na síti. hele a je to super. máme na chalupě televizi, což je taky trošku mor, ale po prvních třech dnech totálního nadšení mě to opustilo. protože když dávají v jeden čas něco jako cestománii a je to zaměření na londýn, na dalším programu dávají sestřihy z fotbalového mistrovství světa, na jiném pak zpravodajství, a na dalším film, který vás baví, tak co s tím? vyřešila jsem to jednoduše. dívám se jenom na fotbal a tour de france. sagan, že jo. a ve fotbale chorvaté. chraň bůh, že fakt miluju albion. ale tenhle šampionát to prostě nejde. moji favorité jsou chorvaté. malá zemička mezi všemi těmi fotbalovými velikány. a náš luka při jejich zápasech nechce spát. a může se mu někdo divit, když se jmenuje stejně jako největší chorvatská hvězda? pokud budu mít ještě jedno dítě, syna, asi zase budu lovit jméno v chorvatských vodách. lol. navíc náš luka vypadá víc chorvatsky než třeba syn fotbalisty vidy. to je takový blonďáček. // včera jsem si večer chtěl pustit film šeptej. jenže mě to vůbec nebavilo. a to jsou filmy, kdy mám pocit, že je chyba, že je neznám a štve mě to. jenže když si je pustím, zjistím, že mi nic neříkají. vlastně jsem za celých deset dní dokoukala jen ruský film vyhoštění, který jsem měla rozkoukaný. ale přečetla jsem pár knih. miral. o izraelsko-palestinských vztazích. skvělý detektivní román dokonalé stopy, který jsem dostala k narozeninám od mojí sestry. a těším se, že prý má vzniknout série. poté jsem se konečně dostala ke třetímu dílu z tetralogie eleny ferrante příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. obsahově nesmírně hutná kniha. vždy se v tom tak nějak najdu. a pak už dva detektivní romány roberta bryndzy temné hlubiny a do posledního dechu. v úterý jsem si v krajském městě koupila knihu příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, a byť jsem měla v plánu je číst postupně, úplně jsem tomu propadla. to je jediná škoda, že luka není holčička, abych s ním nad těmi příběhy seděla. ale dají se z toho vybrat i takové ženy, o kterých lukovi budu moci jednou číst. naprosto mě dostal příběh transgender holčičky. jo, takovéhle příběhy prostě v knihách být mají. // v pondělí jsme s mojí sis vybraly a zabookovaly ubytování v krakowě, kam se i s mým badboyem, jejím tonym a naším lučkou na víkend v srpnu chystáme. // tak zase za pár dní něco napíšu. téra

Žádné komentáře :