premýšlela jsem, že bych to tu mohla občas oživit nějakými aktuálními fotkami "věcí" kolem sebe. nebudu sem dávat luku, to ani náhodou, ale spíš to, co mě zaujme, co mě baví, co se mi líbí. taková inspirace. ať to není pořád nuda. pojďme si říct, že po třinácti a půl letech psaní tady jsem už taková vyčpělá. kdyby to za něco stálo, tak už chodím do šourumů a platí mi za to, že ty nesmysly píšu. muhaha. odkladačem fotek je pro mě instagram. baví mě hodně. kdo mě tam sleduje, ví. jsou tam stejně naladění lidé jako jsem já. alespoň ti, se kterými se sledujeme. nebo které sleduji já. víte, jak jsem minule začínala post tím, že jsem si připadala jako hrozný prokrastinátor a lenoch, a že už se blýská na lepší časy? blýská. ale spíš ještě v dáli než tady. trošku sem kecala. nebo jsem i myslela, že nekecám. ale já prostě nic nečtu a nic nesleduji. až dnes vycídím podlahu na záchodě a vyperu dvě pračky, pustím si pupendo, protože to je film, který  mám ráda a už se na něho dlouho myslím. co se týká filmové inspirace, mám jí pramálo. andy z kockandy, kterou ráda sleduji a u ní chytám dobré věci, postuje pramálo, moje oblíbená lucie konečná teď sdílela spíše knihy a další príma věci, ale žádný dokument či film nezmiňovala. tak jsem viděla někdy minulý týden život s kašparem, což je dokumentární snímek heleny třeštíkové o jakubu špalkovi. pamatujete edu ze šakalích let? tak to je on. mimochodem, šakalí léta si chci také pustit. brzy. já jsem ty songy ivana hlase a jana kalouska kdysi dávno tak milovala. vlastně jsem ivana hlase milovala hrozně. ty jeho písničky, samozřejmě. připadá mi, že už se ty kvalitní věci zkrátka někam vytratily. badboy dnes smontoval stolek pod televizi, kterou ještě nemáme. a víte co? nebudu pokrytecká a nebudu tvrdit, že se na televizi netěším. já se na ni docela začínám těšit. až si ji večer zapnu, namířím na ni ovladačem a budu čučet na něco podnětného a vzdělávacího na artu. jen musím nastudovat, jak a kde televizi přihlásit. nikdy jsem ve vlastní domácnosti televizi neměla. // dnes jsem měla jít na konzultaci k novému zubaři. včera mě bárbí uklidňovala, že nebudu nervozní. resp. není důvod být. že mám být nervozní, až to nastane. ne předem. přeci si nebudu kazit čas předtím. měla pravdu. dva dny migréna z toho, včera mi bylo tak špatně, že jsem myslela, že to můj žaludek nedá. pomohl až ibalgin. nějak jsem se od toho nakonec odprostila, dobře spala. a ráno mi přišla sms od zubaře, že je nemocný a musí to zrušit. nový termín mi dá, až bude fit. hele, mně se ale neulevilo. já už to prostě chtěla mít z krku. vědět cenu. vědět termíny. a vědět, že se mi v té puse konečně začne něco dít. a tak dál ze strachu piju šejky, jím polévky a krupicové kaše, aby mi ten druhý můstek v puse nespadl. paráda jako. // tak jo. jak obvykle vana. třeba pohnu trošku s jepicí. knihou. téra