už se mi snad ani nechce opakovat, jak minulý týden utekl jako voda. evidentně můj život dost proudí. haha. změnila jsem barvu nehtů, mám hezký růžový lak. pro příště se ale vracím k červené. růžová mi připadá ke mně taková nepatřičná. nehodí se k tomu červená rtěnka. lol. ale zase k tomu ladí růžové tenisky new balance či růžové baleríny, které normálně vůbec nenosím. jakože baleríny. ne růžovou. // minulý týden jsme strávili s lukou opět o samotě. badboy cizina. v úterý s jednou káťou a jejími dvojčátky na prochajdě po čska, ve čtvrtek s druhou káťou na kávě v čska. do toho všeho pan luka dostal horečky, protože po očkování a rostou stoličky. takže paráda. ironicky samozřejmě. konečně se mu jedna ze stoliček prořízla, boule však trčí na několika dalších místech dásniček. upřímně, nečekala jsem to, ale stoličky jsou fakt peklíčko. // my si s míšou a háňou zatím bookly ubytování v berlíně, kam příští týden frčíme na tři dny. teď řešíme flix bus. těšila jsem se na totální pohodu a pak přijde zpráva primark je od našeho bytu deset minut pomalé chůze. takže tam zavítáme, jak jinak. // čtu pražské jaro od simona mawera. krásná knížka. škoda, že u ní nemůžu sedět a neustále ji číst. s ročním batoletem to není stoprocentně možné. viděla jsem teď film grbavica a pátrám dál po filmech z bývalé jugoslávie, potažmo válečné či takové, které mají přímou spojitost právě s válkou. // luka je zloban, co se mi tu snaží dostat k notebooku a vzteká se. tak zase příště. téra