mně by tak vyhovovalo, kdyby se lidi starali sami o sebe, neřešili neustále druhé a věci, které jsou úplné píčoviny a akorát tím otravují život jiným. většinou to dělají lidé bez jakéhokoliv sebevědomí, kterým šťourání se v životě jiných přináší chvilkové uspokojení a pocit nějaké společenské důležitosti. což je ale strašný omyl. ta nespokojenost sama se sebou musí být hrozná. ale pokud tomu pomáhá neustálá kritika jiných, občasné a docela radostné kopnutí do jiných, proč vlastně ne, že jo. ale nechtěla bych být takovým člověkem. téra