rozhodli jsme se odzdobit stromeček ještě před koncem roku. dnes. stejně odpoledne odjíždíme na dva dny pryč, jedlička opadává, kdykoliv kolem ní někdo jen projde. dvakrát denně kolem ní vysávám, dnes to bude na pořádné zametání a stírání. mám pocit, že nikdy jsme neodstrojovali stromeček takhle brzy, ale máme ho už dva týdny. příští rok ho budeme muset víc kropit anebo si místo jedličky pořídit stříbrný smrček. // jedeme na hory, kam se mi upřímně moc nechce. silvestr mě příliš nebaví, je to takové bavení se na povel. klidně bych zůstala doma, četla si, připravila si něco dobrého, a zda bych vůbec vydržela do půlnoci, toť otázka. jenže badboy si moc přeje jet. tak někdy po obědě či odpoledne pojedeme. snad nebudu pohoršovat knížkou a křížovkami, které si vezu. muhaha. občas, když se člověk dostane do společnosti, kde je cca jen jeden další čtenář, připadá si trošku nepatřičně. nikdy nikomu neberu to, že nečte. byť si myslím, že je to škoda, protože toho vědění, moudra, dobrodružství, zážitků a skvělých věcí v knihách je. a občas se mi stane, že někdo, kdo nečte, má tendence se posmívat za čtenářství. můj badboy sice čtenář není, ale ten žádný problém nemá, v literatuře mě podporuje. // nuž nic tedy. na rok 2020 jsem si dala nějaká "předsevzetí" nebo si spíš sepsala nějaké plány. na instagramu to vzbudilo údiv a v directu pak i pobouření, kdy se proboha budu starat o děti?!  nikdy si nedávám malé cíle, co se týká čtení. chtěla bych dosáhnout mety sto knih za rok. není to žádný závod, ale čím víc čtu, tím víc mám chuť toho dál přečíst. může za to hodně instagram, kde sleduji různé knižní influencery, nakladatelství a vášnivé čtenáře. každý den objevím další knihu, kterou si toužím přečíst. první rok lukova života jsem přečetla osmdesát knih. nejvíce za svůj život. letos jsem se dostala finálně na číslo 66. šedesátou šestou knihu právě čtu. je jí mona od biancy bellové. čtu na záchodě, ve vaně, v posteli před spaním, často po probuzení. čtu, když luka spí. baví mě to, mám to ráda, a tak si vždycky nějakou chvilku ráda najdu. co se týká cestovatelských plánů, jsem si vědoma toho, že to bude náročnější než doposud. ale věřím opět v hodného chlapečka. a myslím si s klukama na cestu do gdaňsku v létě a do bratislavy. a na sklonku podzimu pak s háňou&míšou zase někam za dobrodružstvím, to bych nechala kluky doma na pár dní badboyovi. chceme s míšou navštívit zámek v kostelci nad orlicí v čase, kdy tam bude provázet sám pan kinský a vypravit se na konci léta do vily tugendhat. a chci si dál udržet svých pár kurzů angličtiny. to snad není taková divočina, ne? nebo mám teda sedět doma na zadku s rukama v klíně a být na nervy z toho už teď, co když mé druhé dítě nebude spát? co když bude plačtivé? teď to stejně nevyřeším, takže si s tím hlavu nelámu. // jsme s lučkou od šesti hodin vzhůru, badboy dnes vzal trošku práce a o půl šesté odjel. já už byla docela fresh, tak jsem si říkala, jak si v tichosti vyluštím pár osmisměrek a přečtu několik stran knihy, ale luka se probudil a nedal jinak, než že začíná nový den. já si jdu napustit vanu a umýt si vlasy, ať nejedu na hory jako úplná divoženka. pak se pustím do odzdobení stromečku, zaklidím poslední dárky, které nám ještě pod jedlí trůní. postel si ještě zastýlat nechci, pořád přemýšlím, že se v ní pak s knížkou budu ještě chvíli povalovat. máme doma už několik let malý stolní fotbálek, lučka ho teď díky sestřenčiným synům objevil a neustále by si s ním hrál, takže mám relativně čas. a cestou na hory na skok na gynekologii. / o nové knihovně, kterou si pořídíme v první půlce ledna jsem už možná psala. o ušáku není ještě rozhodnuto. lol. téra